Srpen 2008

Obrázky z našeho kraje

27. srpna 2008 v 17:00 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
V celém Irsku žije něco přes 4 miliony lidí a z toho dobrá polovina jenom v Dublinu. Takže si tak nějak dokážete představit, jak to vypadá mimo Dublin. Když jsem loni řekla, že jsem z města, kterému říkáme velká vesnice, protože tam potkáváte pořád stejný lidi, zeptali se mě, kolik ta vesnice má obyvatel…říkám: No, asi tak sto tisíc. A nastalo neuvěřitelné zděšení a šok! Pak jsem to musela opakovat všem návštěvám, která k nám během následujících několik týdnů přicházely…
"To je Veronika, z České republiky. Bydlí 100 km od Prahy v jednom městě. No a řekni jim kolik máte obyvatel a jak tomu říkáte…"
Na vysvětlenou, tady je osada s 5 000 obyvateli (+ všechny vesnice kolem) považovaná za hodně velké město.Nicméně, dnes jsme byli na procházce a já se rozhodla, že vám ukážu, jak tady na samotě u lesa bydlíme. Před barákem koně, za barákem krávy a jinak nikde nic…kam oko dohlédne jen zelená tráva…Tak tedy Obrázky z našeho kraje v mém irském podání…

Mňami mňami, aneb těším se na pařížské návštěvy!

27. srpna 2008 v 15:16 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
Už se to blíží, já vím. Za pár dní už přesídlím zpět na kontinent, do Paříže. A doufám, že v našem pařížském bytě se dveře netrhnou…:-) Pomalu začínám studovat knížku od Dany Písaříkové Umělecká Paříž, abych vás mohla protáhnout i tam, kam se se zájezdem od Čedoku v životě nedostanete!
A jelikož už se mi doneslo, že první pařížská výprava, řízená přímo samotným vesmírným střediskem v Houstonu, už kuje pikle, zařídila jsem se stejně. A co by to bylo za zájezd, aby hned po příjezdu a ubytování nenásledoval Welcome drink a schůzka s delegátkou. Delegátkou budiž já:-) a welcome drink budiž toto:
Ehm, plavou v tom dvě vykuchané ještěrky a Anet, to se ti bude líbit, je na tom spousta čínských znaků, tak si nezapomeň blok a ořezané tužky!:-))) Můžeš trénovat!

Mary to dnes vytáhla a říká: "Hele, nechceš to? Nám to tady leží a ty bys to s těmi kamarády z televize určitě vypila, ne? Novinář přece musí být odvážný. Tak udělejte soutěž o toho nejodvážnějšího, kdo sní i tu ještěrku!"
Tak přátelé, kdo si troufá???? ;-)

Oční stíny – 100% natural

27. srpna 2008 v 15:06 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
Jednou odpoledne si takhle sedím u sebe v pokoji, něco dělám a děti včetně rodičů lítají po baráku. Najednou se ozve rána jako z děla. Vteřina ticha a pak řev! Tak jsem vystřelila, co se děje, no a milej zlatej baby Joe sletěl ze schodů!!! Ne teda z celých, jen do půlky, kde schody mění směr, tam se zastavil o sklo, ale i tak to byl docela slušný letecký výkon.
To vysvětluje ten monokl nad levým okem, který se začal krásně do zelena vybarvovat!:-) V podstatě hraje skoro všemi barvami. Když on je prostě ďábel!

Jak se pozná Popelka...

25. srpna 2008 v 23:49 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
Včera jsem vedla moji malou Mary Elen na oslavu narozenin. Šly jsme na čas, jenže ona se strašně loudala...
Verča: "Přidej, nebo přijdeš pozdě!"
Mary Elen: "Hm, jsem jako Popelka!"
Verča: "A jak se to prosím tě pozná?"
Mary Elen: "No přeci, že přijdu pozdě a ještě před tím, jsem musela uklidit svůj pokoj!" :-)
Tak a máte to! ;-)

Batman, Guiness a lukašenkův totalitní režim

25. srpna 2008 v 8:00 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
Občas žasnu na tím, jak je dnešní svět propojený a v podstatě se čím dál změnšuje. Letošní Irsko mi připadá o hodně hezčí a zajímavější než loni. Možná to je tím, že vím, že tu jsem jen na skok. Ale hned jak jsme přijeli domů, chytila mě příjemná nostalgie…

Uvařila jsem si kafe, sedla si na zahradu (když zrovna nelilo jak z konve) a přemýšlela, jak mi tu bylo loni a co se za ten rok změnilo a co je stejné. Loni jsem tady potkala Alex, aupairku z Vídně. Hrozně jsme si padly do noty a strávily jsme tady spolu hodně času. Když odjížděla, brečela, že mě už nikdy neuvidí a já na to, že přijedu do Vídně, že to je přeci kousek. A on, že to zná, že tohle říkají všichni a pak stejně nepřijedou. Na to já jsem jen odpověděla: "Tak počkej, to mě ještě neznáš! Když já řeknu, že přijedu, tak opravdu přijedu!" A přijela jsem a dokonce dvakrát. Poprvé na Vánoční trhy loni před Vánocemi a podruhé letos v létě, kdy mi její kamarádka Jennyfer upekla pravý vídeňský Sacher! Mňami mňami:-). A aby toho nebylo málo, přijela letos v létě Alex i s kamarádkou na pár dní do Prahy.

Kromě Alex jsem tady loni potkala dva kluky z Běloruska. Teda potkala, byla jsem s nimi seznámena. Kluci Igor (19) a Airstom (17) jezdní od mala na prázdniny k "naší" irské babičce. Po výbuchu Černobylu totž probíhala v Irsku masivní kampaň, která hledala rodiny, které by byly ochotny vzít si každý rok na prázdniny nějakého malého Bělorusa, to aby zdejší čisté prostředí zmírnilo následky dopadu radiace. No a naše babička si tenrát vzala tyhle dva kluky. Od Černobylu už je 22 let pryč, ale kluci jsem s nějakými přestávkami jezdí na prádniny pořád. A loni jsem se tady s nimi potkala i já. Byla jsem ráda, že mám společnost a když jsem pochopila, že Lukašenko není zakázané téma, bavili jsme se i o tom, jaké jsou podmínky u nich. Kluci mě tehdy překvapili s tím, že Lukašenko je opravdu dobrý vůdce, že dělá pro zemi jenom to nejlepší a že nikoho jiného nechtějí!!!!
Nemít v sobě pár Guinessů, asi by mě to položilo. Dnes s odstupem času mi dochází, že oni v tom prostě vyrostli, neznají nic jiného a nemají touho to změnit. I když jim některé věci chybějí a na brigádách vydělávají třeba 200 dolarů měsíčně za práci srovnatelnou s plným úvazkem a kamkoliv cestují, musí mít víza a pozvání z dané země.

Nicméně, kluci byli dva - starší a mladší. Upřímně, víc mi sednul mladší z nich, dalo se s ním víc mluvit a neměli jste pocit, že jste absolutní idioti, kteří sotva dočetli slabikář. Druhý z chlapců - Igor je totiž všeználek, absolutně bez emocí, který má na všechno názor a ten jeho je ten správný. Když mi Mary řekla, že letos přijel do Irska jen jeden z nich a to ten mladší, začala jsem se těšit! Pak jsme ale přijeli a ona říká, že se sptletla, že vlastně přijel ten starší!:-(

Zklamání bylo evidentní. Ale tak řekla jsem si, že se přes tu jeho masku světového génia nějak přenesu a jestli si chce myslet, že jsem negramot, nechám ho u toho.
Šli jsme do kina na Batmana - docela dobrý, ale znám i lepší filmy. Předtím tedy ještě na drink - Guiness,
kde se rozvinula debata o tom, co jsem dělala celý rok…Tak jsem se pochlubila..Co by taky ne, že jo?;-) A asi poprvé jsem u něho zahlédla jako náznak nějaké emoce, vypadalo to jako zájem nebo tak něco. Pak následovala debata o radaru u nás, na což já mám skeptický názor, že kdyby po nás chtěl někdo pálit, udělá to i když tam radar nebude, a hned po tom konflikt v Gruzii, kdy mě lukašenkova mládež přesvědčovala, že Rusáci neudělali nic špatného a v podstatě na to měli právo. No nevím. Po filmu jsme šli taky na jedno, tentokrát Bulmers, a hovor se točil kolem vzpomínek na loňský rok…Byl to normální večer, nic extra. Igor je prostě známý ale ne kamarád…

Naběhla jsem si…

24. srpna 2008 v 17:00 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
To se tak stane, že se člověk někam rozběhne, a pak zjistí, že je v pasti. Né přímo ve slepé uličce, ale v pasti…Psala jsem si s jedním hodně dobrým kamarádem a jednou jsem prostě cítila, že bych mu další zprávu měla napsat anglicky. Tak jsem napsala. Jenže ouha…přišla odpověď v němčině! :-)Originální a možná i logické. Dalo se to čekat.:-) Co jsem si myslela, že jo? Jak se do lesa.., tak se z lesa…

Jenže já německy umím tak možná pozdravit a není to tak dlouho, co jsem právě před zmíněným kamarádem své slabé místo neznalosti němčiny odkryla. Takže mířil přesně, do černého:-). Trefil, ale nevyhrál!

Zprávu jsem přeposlala kamarádce, která němčinu umí i učí. Přeložila mi to a ještě mi napsala německou odpověď! Bylo asi 00:30 irského času, tj. 01:30 českého. Pak mi ještě poslala překlad té "mojí" zprávy a pak napsala něco, co v plném slova smyslu pochopí jen hrstka zasvěcených, ale stejně:

"Doufám, že si zítra nebudete psát v italštině, abych nemusela hledat učebnici pro samouky a odpoledne se ji naučit. I když, co bych pro tebe neudělala,že?:-)... třeba i čínsky se naučila…ale nevím, jak bych psala…malovat čtyři tisíce znaků…obávám se, že by nikdo mé symboly nerozluštil:-)))"

No jo, takový čínský znak, to není cisterna nebo golfová jamka!

Jsem v Irsku a jsem v pořádku!

24. srpna 2008 v 13:22 | Veronika Pitrová |  Good luck from Ireland!
Tak mám první část svého cestování za sebou. Ani jsem se nestačila rozloučit ze Španělska a už jsem na ostrovech. Konkrétně v Irsku, mezi Corkem a Waterfordem.

Let z Marbelly do Corku byl v pohodě, ale odlétali jsme den po té strašné nehodě na letišti v Madridu, kde kvůli špatnému startu nebo spíš praděpodobnější explozi jednoho z motorů, zemřelo přes 150 cestujících. V den našeho odletu to měly na titulní straně snad všechny noviny - španělské, britské, irské…všechny!
Do letadla jsem poprvé v životě nastupovala s né úplně jistým pocitem, ale říkala jsem si, že co se má stát, to se stane. Když jsme dosedli na letiště v Corku, spadl mi kámen ze srdce. A myslím, že nejenom mě.

Věděla jsem, že takové vedro, jaké bylo na jihu Španělska v Irsku určitě nebude, ale tak nějak jsem doufala, že by to nemuselo být tak hrozné. Ehm, je. A je to možná ještě horší.:-) Ze španělských 35°C ve stínu a azurově modré oblohy jsem na 14 dní přesídlila do max. 16°C, zatažené oblohy s častými téměř trvalými srážkami a pořádným vichrem. No tak, není každý den posvícení, já vím!
Ale tak zelenou trávu jako je tady, to se prostě nevidí a ten čistý vzduch! Kdo jste měli možnost podívat se ne jenom do Dublinu ale i víc do země, kde spousta lidí bydlí tzv. "na samotě u lesa", dáte mi za pravdu…Vzduch, tráva, hovězí steaky, kukuřice a Bulmers tu mají výborné!

Gurmán se pozná už v roce a půl ;-)

18. srpna 2008 v 0:17 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Jeli jsme na výlet do vesničky Benahavis, která leží asi 15 minut autem od Puerto Banús na jednom kopci. Byl tam zrovna festival, takže jsem si nakoupila spoustu tretek za pár euro;-) a takhle vypadala romantická večeře v podaní Joea! Netřeba to komentovat, gurmáni se poznají už od mala!
Dobrou chuť!;-)

Nové animace na icq made by Mary Elen

17. srpna 2008 v 23:55 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Nedávno jsem si psala s někým na icq a Mary Elen přišla zjistit, co dělám, aby jí náhodou něco neuniklo. Když jsem použila místo smajlíku animaci, hrozně se jí to líbilo a musela jsem jí je pouštět asi desetkrát za sebou. Nejvíc ta pusinkovací se srdíčkama a pak ta "You're good, you're really good. I like you. I lililililike you!:-) Tady máte v jejím provedení tu pusinkovací a tady tu, kterou jsem musela poslouchat ještě dva dny potom!:-)

Anne Geddes - tlumící léky nebo hypnóza?!

16. srpna 2008 v 1:08 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Vždycky když chci Joea nějak pěkně nafotit, tak si ho naaranžuji do toho správného světla a správné pozice a pak na něj zkusím zavolat. Jenže on má většinou v tu chvíli na práci daleko důležitější věci a z focení nic není. V těch chvílích si vždycky vzpomenu na Annu Geddes, která se proslavila fotkami dětí narafičených do všemožných i nemožných kostýmů, květináčů, plechovek a dalších věcí. Jak to sakra dělá? Źe jí tam ty děti vydrží? To jim nejdřív dá nějaký tlumící lektvar nebo je zhypnotizuje? :-) Nechápu!
Třeba tohle - tři děti skoro stejně vykukující z plechovek a k tomu všemu si ještě všechny nechaly na hlavách květinové čepičky?! Nechápu!
Tohle je absolutně bez komentáře...:-) To mi prostě hlava nebere.
Další věc je ta, že na většině nebo na spoustě jejích fotografií ty děti SPÍ!!! Opravdu by mě zajímalo jak je uspí tak tvrdě, že s nimi pak může vyvádět takové "psí kusy"?! Možná bych jí měla napsat a pak ten trik vyzkoušet na Joeovi. Když to funguje na americká miminka, to by v tom byl čert, aby to na jednoho mrňavého Ira nezabralo:-)

Akce Dopisní papír vol.°2

16. srpna 2008 v 0:31 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Zkoušeli jste někdy v poslední době sehnat dopisní papír? Nevím, jak u Vás, ale v centru Prahy je to věc téměř nemožná. Dobře, možná se správně ptáte, proč byste měli shánět dopisní papír?!
Já ho prostě chtěla, chtěla jsem ho, abych mohla asi tak po deseti letech zase někomu napsat dopis...Možná se to může zdát trochu staromódní, ale myslím, že do dopisu se dá vložit víc atmosféry a kouzla než do obyčeného mailu. Jasně, píšu i maily, protože jsou rychlejší, ale rozhodla jsem se, že ty osobnější věci si prostě nechám do dopisů. A že každý dopis bude zachycovat právě tu chvíli, kdy ho budu psát a že ta chvíle bude výjimečná.
Už jsem napsala první...Přemýšlela jsem o něm asi týden. Pak jsem si nalila skleničku vychlazeného španělského bílého, sedla si na střešní terasu a zadívala se směrem k Gibraltaru a přes moře k Africe...byl to krásný zážitek. Těším se na další dopis a doufám, že ho příjemci náležitě ocení:-)
Ale zpět na začátek...Když jsem v Praze sháněla dopisní papír, připadala jsem si jako Marťan! Nebo jako když sháním pravý královský hermelín. Možná, že i ten byste dnes sehnali snáz než dopisní papír. Tesco Smíchov - NIC, Sparky's - NIC, Tabák - NIC, Dárkové předměty - NIC, papírnictví na Smíchově - NIC! A k tomu se na vás všichni tváří, jestli jako nejste co sto, ale milion let za opicemi?!
"Jakej papír? Jo dopisní? no tak to nemám."
"Dopisní papír? no to nemáme ani náhodou? Kde ho seženete? tak to fakt netuším!"
"Balící papír? Jo dopisní papír? To nevedem. Vyrábí se to ještě vůbec?"
Vyrábí! A zaplať bohu, za papírnictví na Budějovickém náměstí!!! S posledním zbytkem naděje jsem to zkusila na paní prodavačku, jestli "čirou nááááááááhodu nemá někde nějaký poslední zapomenutý dopisní papír?" A měla, dokonce dvě krabice! juchůůůůůůůůůůůůůůůů! Takže papír bych měla!
Druhý díl pokračoval dnes v Marbelle, kam jsem vyrazila jen tak na mini výlet, jehož hlavním cílem bylo sehnat známku a následně schránku! Zkusila jsem pár tabáků, kde prodávali POHLEDY s nadějí, že k pohledům budou prodávat i známky. OMYL! Pak následovalo pár smíšených zboží - NIC a asi po hodině courání v 36°C jsem narazila na pidikrámek, naprosto zapadlý v hnusné uličce, kde byla za sklem ušmudlaná cedule: WE SELL THE STAMPS. Tak jsem to zkusila a BINGO! Paní povídá "70 centů", s radostí, že je jedna část mise splněla, jsem je vysolila z peněženky a známku nalepila na dopis a koukám: na známce bylo 60c. Ptám se, jestli se náhodou nespletla?! Nespletla:-) Na poště prý za 60c, u ní za 70c a pošta je prý hoooooooooodně daleko. Takhle se vydělává!
Zeptala jsem se, jestli neví, kde bych našla schránku a žena za pultem ukázala přesně před obchod! Mise protentokrát splněna!
Sečteno podtrženo, za tu dobu, co jsem sháněla dopisní papír, co jsem přemýšlela, o čem dopis bude a co jsem cestovala do Marbelly a hledala známku, bych napsala maily snad celému seznamu...ale rozhodně by to nebylo takové dobrodružství...

Ještě něco...

11. srpna 2008 v 22:43 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Už jsem pryč sice pár dní, ale pořád se v myšlenkách vracím ke chvílím, kdy jsem se loučila s těmi, po kterých se mi teď stýská. A bude hůř, já vím.
Trochu opožděně tedy děkuji za všechny talismany, strážné anděly, přáníčka i optimistická slova před odjezdem...A především díky za tohle překvapení. To je skoro lepší, než ten dárek, který jste mi s Milánkem chtěli koupit a zapomněli :-))) Ať to bylo cokoliv! Chybíte mi...

Nedělní večer = Shrek, sunar a Černé oči jděte spát

11. srpna 2008 v 12:37 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Vida, jak to utíká a to toho ani nic moc nedělám. Doufám, že až budu v plném pracovně-školním zápřahu, bude to utíkat ještě rychleji. Vedro stále trvá, voda v bazénu div nebublá a já už chytám pěknou barvičku.:-)
Kamarádky Mary tady s námi zůstávají až do příštího týdne. Jedna odjíždí v úterý, druhá v pátek. Což znamená ještě pár večerů doma s dětmi. Ale přiznám se, že mi to ani nevadí. Jsem radši, když si to můžu organizovat sama, než když mi Mary říká, co mám a nemám...
Takže když dámy dnes večer odešly za kulturou, udělala jsem pěkně sunárek, pustila Shreka a byl klid.:-)
Jediné, co mi teda dělá trochu problémy je to, že Joe je přesně ve věku a la "mami mami". Jak není někde maminka, tak je zle. Takže i když ho uložím do postýlky, z ložnice se ozývá "mamiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii, mamiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii". A uspávání je taky druhý kámen úrazu, loni to šlo nějak líp...letos zatím neodhanu ten moment, kdy ho mám dát do postele. A taktika, že bude brečet tak moc, že se unaví a usne, zatím nezabírá. Tak jsem dnes zkusila "Černé oči jděte spát" a "Máš má panenko" a je klid. Doufám, že ne klid před bouří.
Tady ještě pár momentek ze včerejšího výletu do koktejl baru.
Mary Elen jako Hemingway...(psala pohled babičce:-)
a spolu v koktejl baru...

Mamka od dvou dětí:-)

10. srpna 2008 v 2:30 | Veronika Pitrová |  Besos de Espaňa!
Zdravím ze Španělska! Nějakým zázrakem jsem tady na terase chytila wifi, která mi ale nějaké stránky nesmyslně blokuje...No uvidíme, kam až mě to pustí.
Každopádně, dorazila jsem v pořádku. Loučení na letišti bylo smutné a přestože moji "milí" mají většinou "plnou hubu keců a srandiček", tentokrát žádné bonmoty vzduchem nelétaly. No já mám co říkat, řasenku jsem měla rozmazanou přes celý obličej. Vtipná byla maminka: "Co blázníš, vždyť jedeš na dovolenou do Španělska a ne do Ruska do gulagu.":-) Já vím, jenže to není tak jednoduché.
Jen pro ilustraci: tady teď bydlíme...
Španělská část mojí cesty je přesně dle očekávání. Je tu moje irská rodinka, kde jsem loni byla 3 měsíce jako au-pair, ale bez tatínka. Tj. maminka Mary, holčička Mary Elen (5 let) a mrňous Joe (1,5 roku). K tomu tady na týden máme ještě dvě maminčiny kamarádky. Takže "holky" jsou většinou spolu a já s dětmi. Ale není to pořád. Mary je pořád stejný blázen - včera si koupila brýle za 250euro a dneska mi říká: "Tam musíš jít, to je naprosto úžasná sleva, to nikde neseženeš za tyhle prachy." Ehm, nevím, jestli opravdu potřebuju brýle GUCCI.
Joe byl loni miminko, kterému stačilo občas hodit něco na hraní. Letos je to drak, za kterým se musí pořád lítat. Nejvíc u bazénu. Takže to řeším tak, že jsem v bazénu naložená pořád (čekám, kdy mi narostou blány mezi prsty:-) a jen ho hlídám, kdyby se jó hodně topil.
Takhle vypadá Joe dnes:
Včera jsme byli večer na procházce - jen já a děti, ze které jsme se vrátili později, než jsem čekala. Joe byl v kočárku a Mary Elen začaly bolet nohy. No, že bych to nějak nevyřešila...:-) Posadila jsem si ji na ramena a řekla jsem jí, že se musí držet. Držela. To by bylo, abych si dvě děti nesrovnala do latě!
Jinak je tu vedro k zbláznění! Na nebi mráček aby člověk pohledal…
Mary Elen je letos nepatrně hodnější než loni. No, hodnější v tom smyslu, že už si nelehá v obchodě na zem, když jí něco nechcete koupit. Dneska jsme spolu třeba byly na koktejlu a "normálně" jsme si povídaly. Často mi sice říká "Lorence" - to byla aupairka, kterou měli poslední dva měsíce, Francouzka. Na to já dělám, že jsme naštvaná, což se jí strašně líbí.:-)
A to je naše princezna Mary Elen I.:
Z mojí výuky čestiny z loňského roku si pamatuje jediné slovíčko: "pivo".:-) A Paci paci pacičky už taky zapomněla…Ale už jsem jí stihla naučit "fuuuuuuuuuj" a "mňami mňami". Na to hned včera začala skládat básničku: "Mňami mňami mňami, going to my tummy and than to my bummy." Uznávám, že to není žádný Shakespeare, ale i tak.:-)
To je z jihu Španělska zatím všechno! Děkuji za všechny zprávy z domova i z práce :-), pokračujte v tom, prosím! Nestýská se mi tolik, když vím, jak se máte…
A ještě jeden postřeh nakonec. Začínám se přesvědčovat o tom, že rok opravdu není tak dlouhá doba a jen málo věcí se za tu dobu změní. Samozřejmě, záleží na okolnostech. Ale, když si vezmu, že jsem tady s Mary a dětmi byla před rokem, změnilo se snad jen to, že podražil jeden mega koktejl a zavřelo pár obchodů. Jinak je to nämlich to samé. Stejná obsluha v restauracích, stejný vrátný, stejný vedro…Tak to snad bude dobrý i za rok v Čechách!
Mějte se, buenas noches!
PS: Novomanželům Slivkovým přeji dodatečně všechno nejlepší do dalších společných let a šikovné řemeslníky na konečnou fázi jejich nového hnízdečka (lásky?:-D)!

Na cestě do pekla...

7. srpna 2008 v 11:13 | Veronika Pitrová |  Bylo nebylo ještě v Čechách
Tentokrát nemá titulek nic společného s tím, že se mi nikam nechce, ale s tím, že moje první cesta směřuje do Španělska. Konkrétně tedy na jih Španělska na tzv. Slunečné pobřeží, od Gibraltaru co by kamenem dohodil...
Kamarádi se před pár dny vrátili z Barcelony a varovali mě, že tam je opravdu šílené vedro. A to já jedu ještě o několik stovek kilometrů na jih. Tak mám trochu strach, abych nedopadla takhle.
Balení věcí byla taky velká sranda. Ségra za mnou přijede na podzim a přiveze mi zimní věci, takže naštěstí nemusím do Španělska táhnout kozačky a zimní bundu, i tak mám ale svůj milovaný žlutý kufr narvaný k prasknutí. Ze zásady ale zavazadla nevážím, ono to vždycky nějak dopadne.:-) Na jedné hromadě byly věci, které si odvezu teď, na té druhé byly roláky, bundy, šály...Jak to budu za rok dopravovat zpátky, netuším.:-) Asi to budu posílat po návštěvách, takže si na příští léto prosím naplánujte výlet do Paříže, ať nemusím zbytečně platit 8euro/kilo za těžký kufr.
Až dneska přiletím do Malagy, měl by tam na mě někdo čekat. Moje irské děti budou už asi spát, takže zítra čekám probuzení ve stylu "veroooooooooooooooooonikaaaaaaaaaaaaaaaaa" :-) Loni v létě jsem byla na pár měsíců v Irsku jako aupair a na dovolenou jsme letěli právě do Španělska. Letos to tedy není premiéra. Na děti se docela těším, jsem zvědavá, jak vyrostly.:-)
Takhle vypadal baby Joe loni - bylo mu 5 měsíců.
A tohle je Mary Elen, loni jí byly 4 roky.
Ve Španělsku budu určitě bez internetu, ale až se vrátíme do Irska, ukážu vám fotky dětí, jak vypadají dnes...jsem zvědavá.
Tak se loučím z Čech, tentokrát ještě z Pardubic. Jdu dobalit poslední věci a pak ku Praze a na letiště. Mějte se hezky a pěkný zbytek léta!!!!

Poslední noc v pražském bytě

6. srpna 2008 v 2:17 | Veronika Pitrová |  Bylo nebylo ještě v Čechách
Jaromír Nohavica zpívá o první noci v novém bytě...já bych to dnes trochu poupravila na poslední noc v pražském bytě. Většinu věcí jsem nechala dopravit do Pardubic už minulý týden, a tak mi tady zbývá jen mých pár švestek. Ty za pár hodin naházím do zavazadel a alou balit kufr.
Myslela jsem, že to dnes bude smutnější den, ale přiznám se, že mi to prostě nedochází. S některými lidmi se loučím nejméně na dvakrát ne-li i víckrát. A pořád si říkáme, že se ještě uvidíme, ale to už brzy skončí, protože čtvrtek večer se už blíží.
Poslední služba v práci byla trochu dramatická, takže o to rychleji utekla. A proto, když jsem odcházela, neuvědomovala jsem si, že se během příštích 12 měsíců na tu svoji židli a ke svému počítači neposadím... A že až příště kouknu horem přes počítač, nebude tam ten, kdo tam je teď, tedy spíš byl od února až do teď. :-((((
Dnes na zastávce jsem se přistihla, že počítám, kolik hodin mi zbývá do odletu. A když jsem k tomu číslu došla, raději jsem toho dumání nechala.
Řídící středisko Houston tedy odpočítává zbývající hodiny do startu. Poslední konference za účelem verifikace dat proběhla a teď nezbývá než doufat v příznivou konstalaci magnetických polí a trajektorii všech asteroidů. Pak je možná nějaká šance, že by to nemuselo být až takové peklo. I když už teď se mi stýská, minimálně po práci...:-(
Tak tedy, Jarku, "Poslední noc v pražském bytě"...

Au revoir party...

5. srpna 2008 v 1:47 | Veronika Pitrová |  Bylo nebylo ještě v Čechách
Jeden sezónní klub u nás na Pardubicku každoročně v září pořádal BYE BYE PARTY a pak na půl roku zavřel. Byla to vždycky tak trochu smutná akce, trocha nostalgie, že už je to zase za námi. Takových pocitů jsem se bála i já, když jsem plánovala svoji rozlučku. Od první chvíle ale bylo jasné, že to nemůže být BYE BYE ale AU REVOIR PARTY. A taky, že byla!:-)
Na nějaké smutnění nebyl čas! A jelikož mizím do Francie, chtěla jsem se i po francouzsku rozloučit. A tak jsem nakoupila žabí stehýnka, doma je pěkně se ségrou obalila v klasickém trojobalu a na místě jsme je pak osmažili. A jaká to byla mňamka!
K tomu ještě domácí perníček s čokoládou a mandlí - ať žijou Pardubice!
Všichni, kdo jste přišli, jste mi udělali moc velkou radost! Do žabiček se nakonec zakousl snad každý a co jsem slyšela, tak šampus tekl proudem. Jak tam jednu chvíli někdo poznamenal "Co pět minut tady bouchá šampus." :-)
Bylo to super! Ještě jednou moc děkuju za dárky a hlavně za nejkrásnější mega kytici!!!! Za rok na BIENVENU PARTY na viděnou!;-)