Říjen 2008

Zapíchněte Sarkozyho!

25. října 2008 v 0:04 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Francouzský prezident by si s ohledem na poslední události zasloužil funkci "Prezident zeměkoule" (i když kandidátů na tuto pozici znám určitě víc:-). Proč? Tak předně proto, že nám chce ukousnout naše předsednicví v Evropské Unii, které má začít 1. ledna 2009.

Ne, že bych se nebála, že to bude ostuda, ale o to nejde. Jde o princip! Jakým právem o nás Sarkozy mluví jako o zemi, která nemůže pokračovat v jím nastavených reformách? Prej to nezvládneme, protože "nemáme euro a dlouho ho ještě mít nebudeme, máme nestabilní a proamerickou vládu, prezidenta euroskeptika, který odmítá vyvěsit unijní vlajku a krom toho jsme ještě daleko od moře!" Toť vysvětlení z úst francouzské hlavy státu.

Trochu doufám, že mu to Angela překazí, ale kdoví. Podle rakouského Kurieru prý v Evropském parlamentu sílí hlasy příznivců, že by si Nico měl mandát prodloužit, že to zvládá na "jedničku". No jen jestli to není spíš ta "Topolánkova jednička".

Já bych spíš řekla, že se motá do věcí i do kterých mu nic není! Někdy to tady trochu připomíná absolutistickou monarchii. Jeden z jeho posledních výmyslů je zrušit Radu pro kontrolu audiovizuálního vysílání, s tím že by ředitele veřejnoprávní televize a rádia jmenoval Sarkozy SÁM! Po tom, co si do všech novin dosadil svoje kamarádíčky a z nejsledovanějších Televizních novin byl po 20 letech odejit Patrick Poivre d'Arvor a místo něho tam je opět Sarkozyho kamarádka Laurence Ferrari, je zrušení Rady posledním krokem k ovládnutí francouzských médií hlavou státu.
A aby toho nebylo málo. Má Nico teď ještě plnou hlavu panenek woodoo. Jistá firma totiž vyrobila látkové panenky s jeho podobiznou, ke kterým dostanete i špendlíky, abyste Sarkozyho mohli aspoň symbolicky zapíchnout. Prodávají je za zhruba tři stovky. Ale pospěšte si, už se to totiž doneslo i do Elysejského paláce a tak, kdo by to čekal, Sarkozy vydal rozkaz "okamžite panenky stáhnout z prodeje."



SDF partout!

24. října 2008 v 23:16 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Pro nefrankofonní čtenáře mi dovolte trochu definic na začátek:

SDF = sans domicile fixe = tedy bezdomovec
clochard = bezdomovec

Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, není "bezďa" jako "bezďa". Rozdíl mezi prvním a druhým bezdomovcem je v tom, že clochard se rozhodl žít na ulici, protože chtěl, kdežto SDF k tomu byl donucem okolnostmi...

Ať tak či tak. Je to v sociálně smýšlející Francii docela fenomén. A já dneska počítala, kolik takových "osob" potkám jen při cestě do školy. Tak počítejte se mnou: jeden u pekárny, jeden u supermarketu, dva u metra tady, jeden v metru u školy, dva při výlezu z metra u školy a ještě jedna slečna na rohu. Tedy 8 jen za cestu do školy, vynásobte to dvěma, přičtěte ještě nějaké ty exhibicionisty v metru a jste na 20.

Dokonce jsou "metro bezdomovci" často i tématem některých konverzací, to když porovnáváme jejich "umělecké výkony":-). Prej se tu podzemím pohybuje i jistá slečna s úžasným hlasem, tak jsem zvědavá, jestli ji potkám. Zatím mám štěstí jen na Alana.:-/

"Dámy a pánové, dobrýýýýýýýýýýý den. Jmenuji se Alan, je mi padesát dva lééééééét, jsem nezaměstnaný, nemám žádný příjem, mám hlad a nevím ani, kde budu dnes večer spát...Dááááámy a pááááááánové, beru všechno, drobnýýýýýýýýýýýý peníííííííííííííz, cigaretku, stravenky...Cokoliv. Dámy a pánové krásný den."

I taková je Paříž...

"Kundera je náš," říkají Francouzi.

24. října 2008 v 22:38 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nedá mi to, abych se krátce nevrátila k aféře údajného udavačství Milana Kundery. Sledovala jsem to čistě francouzským pohledem, článek v Respektu jsem četla přeložený do Francouzštiny. Nebudu hodnotit, jak moc je to relevatní téma, nebo co si o tom myslím. Nicméně na francouzském výkladu události mě zarazilo pár věcí.

- "francouzský spisovatel českého původu" - takhle tady o Kunderovi mluví. Pod články na webu byly docela obsáhlé diskuze, které se Kundery ve velké většině zastávaly hlavně kvůli celému jeho dílu.

- Nenašla jsem jediný článek(!!!), který by vyjadřoval negativní stanovisko, tedy PROTI Kunderovi.

- Za všechno můžeme My, Češi, kteří jsme po skoro 60 letech vytáhli tuhle "neověřenou špínu" a bez jakékoliv další rešerše ji pěkně nahlas hlásíme do světa tak, abysme Kunderovi co nejvíce uškodili.

- V Le Mondu se Kundery zastávala i spisovatelka Yasmina Reza, která odsuzovala hlavně to, že jedna taková neověřená informace, která celá desetiletí ležela bez jediného zájmu v archivech, může nadělat tolik škody a zničit život a dílo jednoho člověka.

- V neposlední řadě mě zaujala jedna reakce v diskuzi, kdy tam kdosi psal, že v České republice je všechno pěkně načasované a takovéhle informace se neobjevují jen tak pro nic za nic. Ale vždy v nějakou strategickou dobu...že by v době objevení Kunderovy aféry zrovna před volbami???

Kopírka - nepřítel lidstva!

24. října 2008 v 22:19 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Říká se "Dej blbci fukci a vymyslí lejstro." No já bych spíš řekla, že vymyslí kopírku, i když pravda s "lejstrama" to tady ve Francii je taky sranda. Jedno z nejčastěji používaných slov je "dossier", tedy složka. Všude vás musejí mít zaregistrované...Nicméně, v mých očích se i ta byrokracie dá tak nějak zvládnout, co je ale podle mě zkáza lidstva jsou KOPÍRKY!!!!

Když jsem si konečně pořídila další speciální kartičku na kopírování, strávila jsem u kopírky dobrých 30 minut a odcházela jsem se štosem nepovedených kopií.:-) Jednou to bylo moc malé, pak zas velké a polovina chyběla, pak to bylo jen na půlce nebo se okopírovala jen půlka. No hrůza...

Na druhou stranu, můžu být ráda, že kopírka vůbec FUNGOVALA, protože silnou vlastností těchto strojů je signalizovat chybu a blikat a blikat, i když drahému stroji ke štěstí evidentně nic nechybí. Na Nově nám kopírka nešla téměř pořád...V jakém stavu je stroj teď, netuším. Ale moc bych za to nedala, že bliká červeně a na displeji svítí "vyjměte papír a následujte pokyny":-)

Opravdu, tyhle stroje by měl někdo zakázat a vymyslet nějakou alternativu...na druhou stranu se na tom dá docela pěkně trénovat asertivní jednání.:-)))

Sobota ve znamení exposé

18. října 2008 v 20:14 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
I když bylo dneska venku krásně, žádné courání podél Seiny se nekonalo. Příští týden bude totiž trochu náročný, tak jsem začala už dneska.

Upekla jsem perníček, když už mám všechny ingredience a zbytek dne jsem strávila bloumáním nad patriotismem a kosmopolitanismem.:-) Moc zajímavé...pak přišla Sara a pracovaly jsme spolu, protože jí taky čeká exposé na podobné téma a navíc se svojí dvojí národností vidí věci trochu jinak než já. Což se vždycky hodí. Tak jsme vzaly tabuli, barvičky a už to jelo! :-)



Nejede metro. Důvod? Sebevražda.

18. října 2008 v 11:00 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Tak nám v Paříži začal pozdim. Zatím teda ten hezký, ale pravda, některé dny už bývá dosti nevlídno. A s podzimem v Paříži přichází i sezóna sebevrahů...Nejoblíbenější je podle dostupných informací metro. Přemýšlím nad tím pokaždé, když vlak přijíždí do stanice, protože pařížské metro jezdí znatelně pomaleji než to pražské. A další věc...tlačí vás ta souprava před sebou nebo vás to opravdu přejede? Myslíte, že nad tím sebevrah přemýšlí? Já to dělám, a to tam teda ani náhodou skočit nechci...Ale bylo mi vysvětleno, že prý tam je tak silný proud, že když do kolejiště šikovně skočíte, tak vás ještě dřív než souprava zabije ten proud.

Tak nevím. Každopádně v příštích týdnech asi budu vyrážet do školy o dobrou půlhodinku dřív, protože na omlouvenky typu "sebevražda v metru" se na Sciences Po moc nehraje. A vzhledem k nulové toleranci pozdních příchodů, je to celkem logistický oříšek.

Slovani vždy spolu!

18. října 2008 v 10:00 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Máme souseda. Je to Rus a od začátku, co tu bydlíme, k nám nějak zvláštně tíhne. Když jsem ho potkala poprvé, hrozně se zajímal, jaké národnosti jsme, že viděl slovanské příjmení na schránce. Tak říkám, že "ček" a on byl viditelně potěšen a zamumlal něco v tom smyslu, že jsme teda jako jedna rodina a že když budem něco potřebovat, máme klidně přijít. No dobrá...
Nakonec přišel první on! Lenka zapomněla zavřít přívod vody k záchodu, a tak jsme našeho "Voloďu" slušně vytopily! Byla jsem se tam podívat a kropilo mu to tam z celé obyvákové stěny a pěkně na parkety. Nakonec jsme to vyřešili přes pojišťovny a láhev vodky. Ještě mu časem upečem perník a snad jsou sousedské vztahy zase urovnány.

Není ostrov jako ostrov...

18. října 2008 v 2:13 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Musím se přiznat k jednomu pěknému faux-pas...Mezinárodních studentů je tady milion a některá jména jsou pořádným oříškem. Třeba je tu jeden Venezuelan, který struduje Kolumbijskou univerzitu ve Spojených státech! A pak se v tom má člověk vyznat...:-)

A pak je tu taky jeden BRAZILEC, který se jmenuje MAURICIUS. Už jen fakt, že se jmenuje jako jeden z ostrovů v Tichém oceánu je na pováženou. Napadá mě, jestli ho tam rodiče třeba nesplodili, nebo tak něco. To teda můžu být ráda, že se nejmenuju "Tatra" :-D.


No nic, když tady byla jedna návštěva, vyprávěla jsem o tom Brazilcovi Mauriciovi a místo toho říkám "No a on ten Brazilec, ten Madagaskar...":-) Se mi ty ostrovy u Afriky trochu popletly!

Tak jen pro vaši informaci:

MAURICIUS je:
ostrovní stát v Indickém oceánu asi 900 km východně od Madagaskaru. Tvoří ho stejnojmenný ostrov vulkanického původu o rozloze 1 865 km2 s pobřežím dlouhým 330 km, které je téměř kompletně obklopeno korálovým útesem. Mimo jiné i bývalá francouzská kolonie. Dvě třetiny obyvatel jsou indického původu, zbytek jsou převážně míšenci. Přestože oficiálním úředním jazykem je angličtina, zdaleka nejpoužívanějším jazykem je Morisien, kreolský jazyk, který má za základ francouzštinu.

MADAGASKAR je:
ostrovní stát v Africe. Ostrov se od kontinentální Afriky oddělil v průběhu třetihor (asi před 160 miliony lety) a stále se pohybuje jihovýchodně téměř o 2 cm za rok. Je to 4. největší ostrov na světě. Nyní ho odděluje od Afriky (konkrétně od Mosambiku) 400 km Mosambického průlivu, ale jeho flóra a fauna má s africkou jen málo společného. 600 km východně od Madagaskaru leží v Indickém oceánu ostrovy Réunion a Mauricius.

Pokusný králík po vídeňsku

18. října 2008 v 1:48 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Všimli jste si někdy, že máme k Rakousku blíž než si myslíme? Budu teď trochu generalizovat, ale poslední dobou mě několikrát až zarazilo jak moc se do našich kultur promítá sice dávná, ale společná historie. Hlavně, co se týká jazyka!
Sara je napůl Rakušanka a napůl Finka. Půlku rodiny z maminčiny strany má v Rakousku, studuje v Saltzburku a mluví anglicky, německy, finsky, francouzsky. Mluvíme spolu poměrně často a hodně, a tak se nám několikrát stalo, že jsme narazili na podobná přísloví, přirovnání a podobné fráze. A vždycky se strašně divíme "vy to říkáte taky?":-) Říkají!



A i přesto, že se někteří Rakušáci strašně diví, že s nimi naše země sousedí (to není případ Sary!), tak stejně jako my používají spojení "pokusný králík".:-) Máte nějaké mezinárodní lingvistické zážitky??? Podělte se!

Dinêr chez une Tchèque

14. října 2008 v 19:50 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
V sobotu večer to u nás doma žilo! Pozvala jsem pár kamarádů na prohlídku našich 45 metrů čtverečních s tím, že vstupenkou na naši party je donést něco dobrého k jídlu nebo k pití! :-) Sešlo se nás tady 14 a k jidlu byl holandský kuskus, pardubický štrůdl (ten nejvíc obdivovaly Rakušandy:-), pravý Verunky perníček (ten obdivovali všichni:-), Chorvatské brambory, pizza a další dobroty...Díkybohu zůstaly naše parkety nepolité, takže příště zas. A největší zásek večera bylo, když jsme zjišťovali, co se v každém jazyce říká při focení - sýr, cheese atd, jen ve Finsku říkají "KIRPPU", což ke všemu v překladu znamená "blecha". :-)
Na sedačce: Arthur (Brazilie), Maria (Slovensko), Lisa (USA), Clara (Rakousko).
Pod sedačkou: Sebastian (Kolumbie), Louise (Německo), Anouk (Holandsko), David (ČR)
Třetí řada: Lieke (Holandsko), Martin (ČR), Lenka (ČR), Sara (Finsko - Rakousko)

Druhá návštěva!!!

14. října 2008 v 19:38 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Huráááááááááá! O víkendu dorazila druhá návštěva! Trochu je podezřívám, že přijeli hlavně kvůli perníčku, který jsem pekla...;-) Kluci zůstali na celý víkend a moc jsme si to užili. Navíc bylo naprosto úžasné počasí, na teploměru bylo neuvěřitelných 26°C. Bylo to moc fajn!;-) Doufám, že zase brzo dorazíte...

Opravdu vařím!

10. října 2008 v 1:53 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris

Uznávám, že tehle pohled se mnohým z vás třeba nikdy nenaskytl, ale je to tak - vařím! Tady momentálně variace na téma paprika, cibule, rajče, kuskus a několiko japonských omáček. Musím říct, že za ten měsíc, co jsme tady, se naše kuchyně s Lenkou výrazně obohatila, dokonce jsme už několikrát měly i MASO! Jinak experimentujeme se vším možným na základě naší fantazie a obsahu peněženky!
A proto nás napadlo, že za ten rok tady sepíšeme kuchařku! Už máme i název: Česká kuchyně v Paříži, i se studentským kontem! Káťo, zkus to doma nabídnout, jestli by nám to rodičové nevydali;-)?

Kafe o dvacáté

10. října 2008 v 1:45 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Není to překlep, nebojte! To je jen pokus o jistou parafrázi....V úterý tento týden nás Sara pozvala k sobě domů na čaj, kafe a sušenky. Velikost našich příbytků je ale pochopitelně velmi omezená, takže limitovaná byla i sestava. Musely jsme si donést i hrníčky.:-) Skoro bych řekla, že už to byla klasická sestava...
Trochu mě to připomíná maminky "gaučové" foto s kamarádkami...:-) Bylo to příjemné, milé a hodně jsme se nasmály. Do intelektuální debaty to mělo daleko, uznávám, ale toho máme dost ve škole.

První hodina Finštiny!

10. října 2008 v 1:30 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
I když už člověk nemůže a nemá na nic čas, vždycky si ho dokáže udělat na věci, které ho baví.:-) Já nejsem jiná! Někteří vědí, že jsem minulý rok dost reálně mluvila o tom, že se chci začít učit Finštinu. Dokonce jsem to chtěla vzít tak vážně, že jsem si k žurnalistice chtěla vzít i Finštinu na Fildě. Od toho plánu jsem nakonec upustila...nicméně...
Tady v Paříži jsem potkala Saru, která má maminku Rakušanku, tatínka Fina (narodila se v Holandsku a poznaly jsme se ve Francii:-) a mluví krom jiného plynně Finsky. Tak jsem vycítila tu správnou příležitost a domluvila se Sarou privatni hodiny Finštiny.

K čemu mi to bude, asi se ptáte. No, upřímně asi k ničemu. Ale splním si jeden ze svých snů a naučím se základy jednoho z nejvtipnějších, ale nejtěžších jazyků na světě, u kterého nevíte, jestli Vám ten člověk nadává nebo vám říká, že Vám to moc sluší!:-) Který má navíc 17 pádů a místo předložek se slova mění od zadu.:-) Navíc se se Sarou vidím skoro obden, takže mě pravidelně zkouší ze všech slovíček a snaží se se mnou i konverzovat! Je to sranda!

Tady něco málo z první lekce:

Moi - ahoj
Moi moi - ahoj (při loučení)
Miten menee? - Jak se máš?
Hyvin. - Dobře
Kiitos - Děkuji
Enta sinulla? - A ty?
Mina olen tsekkilainen. - Jsem Češka.
Mina en ole suomalainen. - Nejsem Finka.
Mila puhun tsekkia. - Mluvím česky.
Mina en puhu suomea. - Nemluvím finsky.
Sara on suomalainen, Sara puhuu suomea. - Sara je Finka, Sara mluví Finsky.

Prý mám exceletní výslovnost a jsem dobrá studentka:-) Dneska jsem Saře volala a začala na ní hned mluvit finsky a fakt nevěděla, kdo volá!:-) A abych toho třeba náhodou neměla málo, domluvila jsem se ještě s Olgou na hodinách španělštiny. Říkám, se dvěmi světovými jazyky je tu člověk skoro ztracený...:-)

Centre Pompidou mě baví...

7. října 2008 v 0:23 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Během sobotní noci bylo zadarmo otevřené i Centre Pompidou a v něm muzeum moderního umění. Tak jsme s holkami neodolaly. A nelitovaly jsme! Takhle hodně jsem se už dlouho nezasmála! :-) Tady se s vámi o pár zážitků podělím...


To nejsou kameny položené na zemi, to je umění!

I tato bílá zeď je umělecké dílo...jen jsem už zapomněla onoho umělce.
Rozbitá láhev od piva? Kdepak! Vrcholné umění...
Tady jsem si vzpomněla na Komárkov! Možná by Jeník mohl nějaké kompozice ze stavby nabídnout do sbírky muzea...třeba by se jim to líbilo!:-)

Pointa tohoto díla spočívá v tom, že to není ČERNÁ, ale TMAVĚ MODRÁ! Aha. Dobře.
A nakonec zcela obyčejný, červený nosorožec!

La Nuit blanche à Paris!

7. října 2008 v 0:13 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Víkendovou noc ze soboty na neděli jsme strávili velice kulturně! Konal se totiž sedmý ročník tzv. Bílé noci. V ulicích bylo nainstalováno na 70 uměleckých děl - projekcí, divadel, koncertů, výstav. Prostě fantazie všeho druhu, a to od 19 do 07 hodin. Takže jsme vyrazili v už skoro klasické sestavě: já, Anouk(Holandsko), Sara(Rakousko-Finsko), Lenka (ČR), Maria (Slovenka), Lisa (USA) a samozřejmě Sebastien (Kolumbie). Tady pár momentů z mého objektivu.



Zpátky v éteru

4. října 2008 v 0:44 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Kdybyste snad v těchto dnes naladili na zprávy Frekvence 1 a slyšeli něco jako "Z Paříže Veronika Pitrová, Frekvence 1", tak nemáte halucinace.:-) Ano, opět jsem příležitostně slyšet v českém éteru. Většinou tak alespoň obden. Monitoruji tady Sarkozyho, Carlu a tak a hlásím vám žhavé novinky!
Tak na slyšenou...

Tam u nás v ČESKOSLOVENSKU!

4. října 2008 v 0:36 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Občas, když se sejdou okolnosti, nestačí se člověk divit. Ne, že by se mi nestalo, že se mě někdo zeptal na něco ohledně České republiky (Slováků se ptali, jestli maj televizi:-) ), jaký máme jazyk, jestli je to něčemu podobné, jestli si rozumíme s Poláky, jak u nás fungují školy atd. To chápu, i já se ptám, protože mě zajímá, jak to funguje ve Finsku, Holandsku i při běžném životě ve Španělsku. Když se ale člověk zeptá slušně, není na tom podle mě nic špatného. JENŽE!
Když je člověk na SCIENCES PO a je mu na každé hodině zdůrazňováno, že je na opravdu kvalitní instituci, očekává i excelentní úroveň vyučujících! Dodnes jsem tento pocit měla u 100% vyučujících. Učí nás bývalý i současný poslanec Evropského parlamentu, novinář z Liberation, Le Monde i RTL...JENŽE ouha, chybička se vloudila! A to přímo dnes na předmětu (a to je ten největší paradox!) : LIVING TOGETHER IN EUROPE.
Jako vždy jsme se všichni představovali a já ještě zdůraznila, že jsem z České republiky, přesto se na mě paní vyučující 2x za hodinu obrátila se slovy, že v Československu to bude asi podobné, ne? Dvakrát jsem to vydržela, i když mi bublala krev. Sara říká :"Klíd.":-)
Dala jsem jí poslední třetí šanci a chystala si nějakou peprnou odpověď ve smyslu, že když učí LIVING TOGETHER IN EUROPE, mohla by vědět, že Československo z mapy Evropy zmizelo před více než 15 lety, do háje!
A co víc, když jsme skončili, naklonil se ke mě kluk napůl Brazilec a Argentinec a říká: "To ti nevadí, že ti říká, že jsi z Československa? Když už to dávno neexistuje...":-)
Má poslední šanci, nádhera! Jednou, jedinkrát vysloví Československo v mé souvislosti a už se fakt neudržím.:-)

Koupila jsem si Robertka!

2. října 2008 v 22:53 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Chodila jsem kolem něho asi měsíc a přemýšlela, jestli jo, nebo ne. Nakonec jsem si řekla, že jo. Že si ho koupím, že si udělám radost.:-) A už ho mám doma! Na poličce. Nový a nejlepší slovník francouzského jazyka v posledním vydání, vydaný letos v Paříži. Teď už to jen dostat do kebulky...
Stránek má 2 837. Pořádný kousek...
A velké dík patří mému mecenášovi:

Všudypřítomná Kaplického chobotnice

2. října 2008 v 21:20 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nedávno jsem byla v obchodě s elektronikou a náhodou jsem zabrousila do oddělení s wekamerami. Můj pohled se samozřejmě zastavil na tomhle kousku a první, co mě v tu chvíli napadlo, bylo: "Chobotnice!"
Ano, naše krásná národní knihovna, která ale naší nikdy nebude.
A když tak koukám na tuhle webkameru, přemýšlím nad tím, kdo od koho asi opisoval... Svět je malý.