Listopad 2008

Vánoční trhy na Champs Elysées

28. listopadu 2008 v 11:34 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nejznámější nákupní třída v Paříži, slavná Champs Elysées, už svítí vánočně . No, ona svítí vlastně spíš "evropsky", protože bliká modře. Ale musím uznat, že je to pěkné...navíc jsou po obou stranách spodní části nainstalované vánoční trhy, které mě ale trochu zklamaly. Jen samé kabelky, čepice a vánočního zboží hodně poskrovnu.

Ale stánek se svařákem jsme nakonec našli a Santa Klause jsme taky viděli a dokonce mi zamával.:-) Zima byla jak na Sibiři a i když jsem měla asi 5 vrstev, dnešek trávím v posteli se zábaly, citronovým čajem a sprejem do krku...

Každopádně to bylo moc fajn, i proto, že tam bylo málo lidí...a dokonce tam měli palačinky JEN za 2,50 euro...to je totiž velice oblíbená veličina určování, kde je jak draho...všechno záleží na palačinkách.:-) Dost bylo slov, fotky řeknou víc...


Když ze mě někdo dělá blbce

27. listopadu 2008 v 1:53 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nebojte, nikdo mi neumřel...

Jen nenávidím afektované lidi, lháře a ty, co na sebe musejí strhávat pozornost za každou cenu! Kdybyste tu byli, měli byste to, stejně jako Anouk a Sara, v přímém přenosu. :-) Dělala jsem exposé spolu s jednou Španělkou, která se tváří, že má asi miliadru pět set milionů kamarádů, protože kdykoliv s ní někde jdete - kdekoliv, protože ona prostě potkává kamarády všude! - pokřikuje a zastavuje se cca na každých deseti metrech...

A pak s takovým člověkem pracujte, že jo? Na první naši schůzku dorazila o 30 minut pozdě!!! Bez omluvy, prostě jen tak...aha, dobře...můžu?

Včera jsme měly další schůzku, na které jsme to měly dokončit. Nechala jsem jí deset minut, pak volám a "hlasovka", tak jsem tam nechala lehce naštvanej vzkaz jestli jako zapomněla, ať okamžitě dorazí, že to musíme dodělat...za 20 minut mě prozvonilo španělské číslo...vrátila jsem se na naše smluvené místo a...

"Aaaaaaaaaaahoj," říká stášně vyčerpaným tónem.
"No ahoj," říkám já hodně nas***** tónem.
"V kolik jsme měly ten sraz?" tváří se ublíženě a vzdychá do toho ona,
"Ve 4!" odpovídám a lítají ze mě blesky.
"A kolik je?" povídá ona,
"Půl pátý" říkám já a nejradši bych jí kopla do kolena (pozn. to hodně bolí).

A pak to přišlo...

"No víš, já byla totiž na pohřbu..." bylo mi vysvětleno.
"Na pohřbu? Tady? Ve Francii?" valím oči já.
"Jo, on totiž tatínek mojí nejlepší kamarádky umřel a já byla na pohřbu, bylo to hrozně silný a já byla úplně mimo, že jsem úplně zapomněla na svět mimo kostel. Byla jsem úplně v tranzu, to je tak smutný, já jsem z toho úplně hotová...taková rána pro všechny. Tatínek mojí nejlepší kamarádky..." Herečka jedna!

Pak jsem se dozvěděla, že to bylo PRÝ v kostele St.Germain des Pres, nejstarším kostele v Paříži! Naproti kterému, shodou okolností ona sama bydlí...

Prý šla rovnou z pohřbu...jasně, běžně se přeci chodí na pohřby tatínků nejlepších kamarádek v červeném prošívaném kabátu, bílém roláku, s obrovskou kabelou a NOTEBOOKEM!!!

Jak si proboha mohla myslet, že ji takový nesmysl budu věřit?! To mi opravdu hlava nebere...

Ale exposé je odprezentované a tím veškeré kontakty s touto osobou končí!!! NEVER EVER!

Až mě zamrazilo...

27. listopadu 2008 v 1:28 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
O víkendu jsem byla na jedné narozeninové party, kde byl opět veliký mix národností. Mezi přítomnými i jeden Polák. Student, plynně mluvící francouzsky studující nevím co...docela pěkný a sympatický kluk. Neviděla jsem ho poprvé, takže jsme se docela bavili...Udělali jsme si tam takovou středoevropskou sekci ještě se Slovenkou Mariou.

Nedávno jsem viděla Tomášovu reportáž o tom, že polští katolíci chtějí stáhnout nový katalog IKEA, protože tam jsou na jedné fotce dva muži, kteří spolu zrekonstruovali dům a snídají spolu u stolu. Homosexuální pár je pro katolické Polsko závažný problém, i když je jen na fotce v katalogu.

A tak mi to nedalo, když jsem tam měla jednoho Poláka po ruce. Není nad to zeptat se přímo u zdroje:

"Můžu se zeptat, co si myslíš o homosexualitě?"
"Podle mě to není normální, ti lidé nejsou normální...je to nemoc. Jo, podle mě je to nemoc."

Přísahám, že studená sprcha proti tomu jsou termální lázně! Zůstala jsem stát v naprostém údivu a se Slovendou jsme si vyměnily nevěřícné pohledy, abychom se ujistily, že jsme obě dobře slyšely. Slyšely, bohužel .

Ano, vím, že lidé s tímto názorem existují. Pochopila bych, kdyby mi to řekl padesátiletý muž, který za celý svůj život neopustil Polsko, pravidelně chodí do kostela a Bibli zná i pozpátku.
ALE když Vám to řekne někdo, kdo je stejně starý jako vy, je zcestovalý, takže by mohl mít trochu větší rozhled, a hlavně je vysokoškolsky vzdělaný!!! Koukáte, teda aspoň já koukala...

Díky za Vaše návštěvy!

27. listopadu 2008 v 1:08 | Veronika Pitrová
Za chvíli to budou už čtyři měsíce od chvíle, kdy vzniknul tento blog...nečekala jsem, že bude bude mít takový úspěch, ale podle čísel to vypadá, že to i někdo čte.:-) Tak to mě těší, doufám, že se tam v Čechách máte pěkně a že si takhle občas přečtete, jak se mám já.:-)

Díky za Vaši přízeň a přijímám konstruktivní kritiku i připomínky! Sem s nimi...

Verunčina bábovka...mramorová!

23. listopadu 2008 v 16:49 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Jestli to takhle půjde dál, po Vánocích otvírám pod barákem pekárnu...mňam! Chybí tam tedy vanilkový cukr, ale zas není sladká jak cumel.:-)

Co bych to kupoval, když to přečtu někomu přes rameno...

20. listopadu 2008 v 1:27 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris

Nechtěla jsem dělat ukvapené závěry, takže jsem si s tímhle článkem dávala docela na čas, ale myslím, že je to jasné: Francouzi prostě čtou přes rameno!

Neřeknu, když sedím vedle někoho, kdo má rozložené noviny, že nenakouknu, co píšou, ale rozhodně tam necivím a nedýchám dotyčnému skoro do ucha! Situace, která v pařížském metru opravdu neplatí!

Třeba jednou jsem seděla na čtyřsedačce a četla noviny a periferně vidím, jak se pán na vedlejší čtyřsedačce tak nějak divně kroutí na svém sedátku. Když jsem zvedla oči, pán měl hlavu skoro vykroucenou, ale evidentně si přečetl, co ho zajímalo...Jasně, proč ne.

Druhá příhoda byla, když jsem jela někam daleko a zrovna jsem měla s sebou knížky z knihovny, tak jsem se do jedné začetla. Přistoupil jistý chlapec - max. 25 let, usadil se hned vedle mě a jen co dosedl, sklonil se skoro na zem a začal luštit titul mého čtiva. Jako divný, ale tak každý jsme nějaký...

A do třetice ještě jedna story. To bylo tuším během nějaké mediálně propírané akce. Opět v metru, opět čtu a když už jsem skoro cítila dotýčného tvář na té mojí, ba co víc, pán byl tak zabrán do čtení mých novin, že se mi div neposadil na klín. To už jsem to nevydržela, teatrálně sbalila noviny a s výrazným "TS!" jsem odešla. Jako pardon, ale kde to jsme?! No ne?

Ehm a pak, že tu nejde o obsah ale o formu. To je mi teda forma, tohle!


obrázek:www.gadgetell.com

Na půdě největšího francouzského bulváru

18. listopadu 2008 v 20:49 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Školní povinnosti týkající se jednoho výzkumu mě dneska zavedly až do sídla nejznámějšího francouzského bulváru.

Morální hodnoty bulvárních novinářů - téma projektu, které jsem si vymyslela sama. :-) Tak se teď musím snažit. Dneska jsem vyrazila na tohle téma vyzpovídat i šefa Voici, který mi místo 30 minut věnoval skoro hodinu. A i přes moji nervozitu na začátku to všechno proběhlo naprosto výborně! Dozvěděla jsem se, že jeho redakce ctí morální hodnoty, a že si slavní za zájem médií mohou v podstatě sami. Bulvár je tu jen proto, aby z toho profitoval...

Právo občanů na informace si vysvětlují tak, že přinášejí informace o slavných lidech a jejich životě a nepodléhají komunikačním strategiím celebrit, které se ukazují jen, když jsou namalované, učesané a hezky oblečené...

A pokud by měli informace o tom, že chce Carla Bruni koupit Vítězný oblouk a ona to jednoznačně popřela, otiskli by to. Slovy šéfredaktora "No samozřejmě, že bychom to otiskli a možná na první stránce". Oni se totiž čísla s Carlou, Ségolène nebo Cécilii prodávají nejlépe.

Překvapila mě šéfredaktorova umpřímnost a otevřenost, se kterou se mnou celou dobu mluvil. Nezdráhal se odpovědět ani na otázku týkající se příjmu zaměstnanců. Ti jeho jsou prý jedni z nejlépe placených novinářů ve Francii.

Otázkou jen zůstává, jestli běhání za Carlou Bruni s foťákem je opravdu ta správná "novinařina".

Pyjama party a čokoládové fondue

15. listopadu 2008 v 22:33 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Na páteční večer byla už dlouho dopředu naplánovaná pyjama party spojená s "českou nocí". Uznávám, že svíčková s knedlíkem nebo vepřo-knedlo-zelo zní určitě víc česky než smažák s bramborem, ale zas to je klasika. Vždycky, když se po delší době vrátím do Čech, určitě si dám dřív než kachnu se zelím smažáka!:-) Dívčí sedánek jsme zahájily předkrmem od Anouk - kuskus se salátem a kozím sýrem, pak můj avizovaný smažák a nakonec ještě čokoládové fondue s ovocem! Pak proběhl jeden francouzský film - La maison du bonheur - a pak se šlo spát, protože ráno se muselo pracovat na další várce exposé, dissertations, fiche techniques atd...ale bylo to fajn!:-)

Novinka slečny šéfkuchařky!

13. listopadu 2008 v 21:20 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Já říkala, že tu kuchařku napíšem a nebude to dlouho trvat...:-) Obměnila jsem menu a kromě perníčku se u nás servíruje i jablečný koláč s jablky namočenými v pravém karibském rumu a se skořicí...jen jsem to s tím rumem na poprvé trochu přehnala:-) Ale jinak je moc dobrý, ještě teplý z trouby...tak co, dá si někdo? :-)

To je mi ale hezký podzim!

12. listopadu 2008 v 23:52 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Musím říct, že pařížský podzim se letos docela vytáhl...Až na několik dní, kdy lilo od rána do večera a já byla stejně zavřená v knihovně nebo doma, tu máme docela pěkně. Třeba dnes...v plánu byl výstup na Notre Dame, nakonec jsme skončily v Tuilerie...a tady pár obrázků skrz můj objektiv...




Paříž z ptačí perspektivy - Tour Montparnasse

12. listopadu 2008 v 0:29 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Po dnešku si můžu odškrtnout další místo v Paříži, které jsem viděla...kromě těch nejznámějších, typu Eiffelovka, Louvre atd., jsme začali objevovat i ta méně profláknutá místa! A má to výhodu, je tam o poznání méně turistů! Tak třeba dnes - 210 metrů vysoká Tour Montparnasse, kam se za nějakých 7 euro pro studenty dostanete za 38 vteřin do 56. patra, odkud máte /za jasného počasí/ úžasný 360° výhled na celou Paříž. K tomu na vás nefouká a ještě si můžete dát kafe. Pokud vám to nestačí, dá se vystoupat až do 59. patra na terasu, kde sice krapet pofukuje, ale zase se vám na fotkách neodráží sklo:-).

Pěkné to bylo! Doporučuji všem, kdo nemají závratě a chtějí mít vyfocenou Eiffelovku z jiného úhlu než většina turistů :-)


Třetí návštěva!

11. listopadu 2008 v 23:59 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Juchůůůůůůůůůůů, třetí návštěva přijela! A kromě paličky na maso, lisu na česnek přivezla i učebnice Finštiny a Španělštiny ALE HLAVNĚ taky formu na bábovku i s bábovkou, chleba od babičky Sezamky a taky šišku lovečáku, uzený a maminky mišmaš na špagety!:-) K tomu ještě moje nejoblíbenější povlečení a už tu jsem jako doma!:-) Bylo to super! Navíc bylo pěkně, takže jsme si to užily! Nebo ne?:-)

Vedle neboli "à côté"

11. listopadu 2008 v 23:52 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nedávno jsem v jednom časopise objevila upoutávku na nový film s názvem "à côté" neboli "vedle". Na první pohled mě to zaujalo. Film vyprávěl příběhy žen, jejichž manželé, přítelové nebo synové jsou odsouzeni k odnětí svobody na několik let. Hned jsem si vzpomněla na Anouk, protože ona má jeden předmět týkající se francouzských vězení a se třídou se už ve dvou byli podívat. Vždy to byl zážitek, o kterém se mezi námi hodně mluvilo...a který vyvolával hodně vášnivé debaty. Tak jsme s Anouk vyrazily i na tento film.

Dokument v režii Stéphana Mercuria mě po odchodu z kina opravdu nenechal v klidu. I když jsem ne úplně všemu rozuměla, protože jak už to bývá, dokumenty bývají někdy hodně dokumentární a ze života, bylo opravdu nevídané sledovat, jak si ty ženy, co za svými milými chodí, vytvořily takovou svoji komunitu. Mluvili o tom, jak je těžké žít tady na druhé straně zdi, jak je těžké najít práci. Když se zaměstnavatel zeptá na povolání manžela, jsou také odsouzené, a to nic neprovedly! Některé slečny za svými partnery jezdí i tři hodiny vlakem, povolená doba návštěvy je přitom 30 minut!

Asi největší údiv ve mě zanechal případ ženy, která za svým manželem chodí do vězení 40 let. O rok déle trvá jejich manželství! Bylo vidět, jak je úplně zničená, unavená...mluvila o tom, že se v podstatě bojí, až ho pustí, protože spolu nikdy nežili, každý má svoji "stranu zdi".

Nikdy jsem o vězení a životě v něm nepřemýšlela...v Pardubicích kolem něho chodím několikrát za rok a nikdy mě ani nenapadne, co se děje za tou zdí s ostnatým drátem.

Všechna vězení ve Francii jsou výrazně přeplněná, výjimkou nejsou ani 4 vězni v cele 10 metrů čtverečních, povolené návštěvy jsou 3x/týdně na 30 minut! Většinu vězňů (80%) ve francouzských věznicích tvoří cizinci.

www.a-cote.eu



Perníková chaloupka ve Vysočanech

6. listopadu 2008 v 0:03 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Pravidelnému čtenáři toho blogu jistě neuniklo, že jednou z mých kulinářských specialit je extrémně lahodný, fantasticky vonící a na jazyku se rozplývající perníček. Jsou i tací, kteří za touto dobrotou jedou více jak tisíc kilometrů. Já to naprosto chápu, protože pokud má člověk alespoň nějaké chuťové buňky, jedná se opravdu o tzv. "gastronomický orgasmus". A přece...

Dozvěděla jsem se, že mi ve Vysočanech roste konkurenční Perníková chaloupka! Ts! Takže aby bylo jasno...Verunky perníček je jen jeden jediný, nenapodobitelný, nenahraditelný a zcela originální za použité velmi tajné receptury, která se skládá především z velmi vzácného koření.

Pro pořádek tedy: toto je originál!
A toto je kopie z Vysočanské Perníkové chaloupky:
Nenechte se zmást kvalitou fotografii, ta je dána kvalitou fotoaparátů v mobilních telefonech. Ani velikostmi mandlí a jejich uspořádáním. Lze si povšimnout, že autor "plagiátu" se snažil vzhled pochoutky vylepšit, nicméně umění "Verunčina perníčku" spočívá právě v onom originálním rozmístění mandlí na povrchu. Z fotografie lze dále vyčíst, že okraje NEoriginálního výrobku nejsou dostatečně pokryté čokoládou a lze se tedy domnívat, že budou při konzumaci nepříjemně osychlé a nesnadno polykatelné.
V neposlední řadě je třeba mít napaměti, že exteriér může někdy klamat, vždy jde o to, co je uvnitř! :-)

Salon au Chocolat 2008

2. listopadu 2008 v 2:07 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris

Mňami mňami mňááááááááámi!!!

Tohle jsem si prostě nemohla nechat ujít! Za prvé to bylo jen 10 minut metrem od baráku, za druhé jsem viděla fotky a videa na netu a za třetí tam měla být přehlídka čokoládových oblečení...Obrovský veletrh čokolády, o kterém mluvili i na Frekvenci 1:-) a psal o něm i iDnes!
Bohužel dneska ta paráda končí...takže o co jste přišli? :-) Třeba o ochutnávky všemožných i nemožných druhů čokolády, prezentace receptů nebo ukázky cukrářského umění a čokoládových soch. K vidění byla také historie výroby kakaa, stánek s kosmetickými produkty s obsahem čokolády a spousta dalších mňamkoidních lahůdek. Vřele doporučuju další ročníky!

A tady už vám udělám chutě:-)

Veverka a Lenin...

2. listopadu 2008 v 1:59 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Už dlouho mi v hlavě leží tahle historka a pokaždé, když se u nás doma vyskytne Sara, tak si na ni vzpomenu.:-) Když jsme nedávno se Sarou celou sobotu seděly u nás a dělaly exposé, zavolala jsem na svoji spolubydlící:

"Lenííííííí..."

a Sara s vytřeštěnýma očima povídá: "Ty jí říkáš Lenin?! No to je teda hezký - tady bydlí Veverka a Lenin!" :-) Jazyky jsou stejně úžasný!


A jen taková poznámka: "mouka" znamená finsky "debil":-) moi moi