Vedle neboli "à côté"

11. listopadu 2008 v 23:52 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nedávno jsem v jednom časopise objevila upoutávku na nový film s názvem "à côté" neboli "vedle". Na první pohled mě to zaujalo. Film vyprávěl příběhy žen, jejichž manželé, přítelové nebo synové jsou odsouzeni k odnětí svobody na několik let. Hned jsem si vzpomněla na Anouk, protože ona má jeden předmět týkající se francouzských vězení a se třídou se už ve dvou byli podívat. Vždy to byl zážitek, o kterém se mezi námi hodně mluvilo...a který vyvolával hodně vášnivé debaty. Tak jsme s Anouk vyrazily i na tento film.

Dokument v režii Stéphana Mercuria mě po odchodu z kina opravdu nenechal v klidu. I když jsem ne úplně všemu rozuměla, protože jak už to bývá, dokumenty bývají někdy hodně dokumentární a ze života, bylo opravdu nevídané sledovat, jak si ty ženy, co za svými milými chodí, vytvořily takovou svoji komunitu. Mluvili o tom, jak je těžké žít tady na druhé straně zdi, jak je těžké najít práci. Když se zaměstnavatel zeptá na povolání manžela, jsou také odsouzené, a to nic neprovedly! Některé slečny za svými partnery jezdí i tři hodiny vlakem, povolená doba návštěvy je přitom 30 minut!

Asi největší údiv ve mě zanechal případ ženy, která za svým manželem chodí do vězení 40 let. O rok déle trvá jejich manželství! Bylo vidět, jak je úplně zničená, unavená...mluvila o tom, že se v podstatě bojí, až ho pustí, protože spolu nikdy nežili, každý má svoji "stranu zdi".

Nikdy jsem o vězení a životě v něm nepřemýšlela...v Pardubicích kolem něho chodím několikrát za rok a nikdy mě ani nenapadne, co se děje za tou zdí s ostnatým drátem.

Všechna vězení ve Francii jsou výrazně přeplněná, výjimkou nejsou ani 4 vězni v cele 10 metrů čtverečních, povolené návštěvy jsou 3x/týdně na 30 minut! Většinu vězňů (80%) ve francouzských věznicích tvoří cizinci.

www.a-cote.eu


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama