Prosinec 2008

Když sranda, tak se vším všudy!

31. prosince 2008 v 12:50 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Dlouho jsem se takhle nenasmála...:-) Na Silvestra si člověk může dovolit hodně a když máte ve svém okolí lidi, no, spíš člověka, který má nekonečné množství těch nejšílenějších nápadů, vznikne ta nejšílenější Sedmička na síti! :-)

Kromě jiného uvidíte dva výborné videoklipy v nových verzích a taky díl venezuelské telenovely Divoké Papričky, ve kterém jsem si zahrála roli Vyspaňoly.:-)))

Tak pěknou podívanou!

Forever in Love!

31. prosince 2008 v 0:36 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Jsou věci, které člověka jednou chytí a už nepustí. Jednou z nich jsou v mém případě hory a snowboard. Loni jsem si koupila svýho "miláčka" i s komplet novou výbavou včetně helmy, brýlí a bot. Ani jsem nedoufala, že se letos v Čechách na hory dostanu, ale dostala. Bylo to úžasný! Černá hora v Janských Lázních prostě nemá konkurenci a moje prkénko taky ne!

Viva snowboard a viva prázdné svahy! Za rok to Itálie jistí!:-)
Ta růžová tečka jsem já...:-)

Vánoční Sedmička na síti

23. prosince 2008 v 19:40 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Jen jsem se objevila v Praze, nemohla jsem si nechat ujít možnost odmoderovat si Vánoční Sedmičku na síti. Podívejte se!

Au revoir Paris...ale ne na dlouho

18. prosince 2008 v 12:38 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Krásné Vánoce všem!

Podzimní část tohoto semestru jsme včera zakončili na školní akci v jednom klubu na Montmartru. Výtečná muzika, skvělé prostory - z toho vyplývá návrat dnes nad ránem. Pár hodin spánku a pak přišla bitka o předměty na druhé pololetí. Tentokrát jsem vyhrála!

Za chvíli mizím na letiště a nebude-li po cestě nějaký "neznámý balíček" nebo vzpoura zaměstnanců Air France, měla bych večer přistát v Praze. Na deset dní se tedy loučím, jedu si užívat pařížských tyček od maminky a bramborového salátu tzv. "bezceleru" (bez celeru) a snad mi Ježíšek taky něco naježí. S koncem roku slibuji článek o tom tajuplném ohňostroji, který ale opravdu nejspíš nebude! Uvidíme. Užijte si svátky!


Joyeux Noël!!!

Francie si koleduje...

17. prosince 2008 v 1:39 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Tak nám to tu už opravdu málem bouchlo! V obchodním domě PRINTEMPS v centru Paříže dnes našli pět nevybouchlých bomb. Echo dostala přímo francouzská tisková kancelář. V dopise, který byl podepsaný skupinou Afghánská revoluční fronta, byl přesný popis kde a jak se bomby nacházejí. Podle ministryně vnitra prý jen záminka, jak přivést francouzské policisty na špatnou stopu.

Já na místo dorazila kolem čtvrté odpoledne. Kolem budovy stálo několik policejních aut, ale že se něco děje, jste poznali jen podle několika přenosových vozů francouzských televizí. Jinak si všichni dál vesele nakupovali na Vánoce. Poté, co jsem vyzpovídala několik pohledných prodavačů (prodavačky se se mnou bavit nechtěly), mohli jste v pět odpoledne slyšet na Frekvenci 1 živák přímo z místa, o půl osmé pak živě ve zprávách TV NOVA. Jinak atmosféra z místa taky tady.

Zajímal mě taky zájem samotných Francouzů, jak oni sami na hrozby teroristů reagují. Starší generace uznává, že je Francie v ohrožení, mladí lidé mi vesměs říkali, že se nijak neomezují, že by člověk nesměl vytáhnout paty z domu...že je to osud.

A on asi je. Jak říká moje hodně blízká kamarádka, každý ten konec máme někde napsaný. Jenže na druhou stranu, podle mě si Francie opravdu koleduje! Tyto bomby byly sice údajně nefunkční, ale je to už třetí hrozba za poslední půlrok!!! V září to bylo asi 6 vojáků v Afghánistánu, před třemi týdny se objevilo video, kde teroristé hrozí Francii, pokud nestáhne své vojáky z Afghánistánu a do třetice dnes - pět bomb v nákupním centru na jedné z nejfrekventovanějších nákupních zón.

Upřímně, nebojím se víc než v Praze, protože mi tak nějak subjektivně přijde Paříž velká na to, abych byla v onu dobu na onom místě. Ale zcela reálně si myslím, že teroristický útok na Paříž je jen otázkou času.

Quiche d'Anouk

16. prosince 2008 v 0:04 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Dneska měly moje chuťové buňky zase svátek! Vyrobila jsem si podle receptu od Anouk zeleninový quiche! Ingredience: salát, pórek, rajčata, cibule, kozí sýr, ořechy, smetana, vejce a těsto. Úžasný!!!Mňami mňami mňami!:-)

Pro rejpaly dodávám, že fotka je pořízená ještě před zapečením.

První dárek...můj ode mě:-)

15. prosince 2008 v 0:14 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Krásnej, že jo?Jsem ho tam prostě nemohla nechat...tak jsem si řekla, že to bude můj první dárek k Vánocům. Pro zájemce: www.maisondumonde.com

Vánoční atmosfére v Metzu!

14. prosince 2008 v 23:44 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Musela jsem ujet 350 km na východ od Paříže, abych konečně viděla pravý vánoční strom a ne ty kýče, co jsou tady v Paříži. V Meztu, v kraji Lorraine, na mě dýchla opravdu vánoční atmosféra. Krásně vyzdobené ulice, všude decentně ozdobené stromečky a hlavně příjemné prostředí menšího města, i když to má asi 120 000 obyvatel... V Paříži Vánoční atmosféru poznáte akorát podle toho, že potkáváte lidi s obřími taškami, kterými vám v metru mlátí do nohou.
Víkend u Sebastiena v Meztu byl fajn, ale myslela jsem, že umrznu. Holt, východ je východ. Takže jsem jen střídala kelímky svařáku, abych se zahřála, který ale nebyl tak dobrý jako ten Sary. Zdejší kraj je hodně pod vlivem německé kultury, slaví tu Mikuláše i Štěpána. A v jesličkách nemají Ježíška, protože se prý ještě nenarodil. Pokládají ho tam až po půlnoční mši, kdy se narodí.
Taky tam mají moc krásnou katedrálu, druhou největší ve Francii. První je údajně ta v Reims.
A pro technické experty dodám, že celou trasu Paris - Metz v délce 350km zdolalo TGV za 1:20!!! Na minutu přesně!

Polské narozeniny!

14. prosince 2008 v 23:25 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
A aby těch společenských akcí před Vánocemi nebylo málo, jsou tací, kteří slaví ještě narozeniny! Jako třeba Polák Michal! Místo dortu jsem upekla bábovku, holky koupily svíčky a jak jsme se zavděčily! Kdyby šla sníst i skleněná forma, snědli jsme ji taky!
Narozky jsme slavili u nich v bytě, kde bude možná bydlet i Káťa. Asi největší byt, co jsem tu viděla!!!! Moc pěkný, trochu konec světa, ale pěkný! S Michalem tam bydlí ještě jedna černoška z Guadaloupe a Ital:-), oba dva jsou moc fajn.

Finské Vánoce

14. prosince 2008 v 23:12 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Vánoční atmosféra pokračovala ve čtvrtek, kdy nás Sara pozvala na Finské Vánoce! K ochutnání byl nejlepší svařák, jaký jsem kdy pila! Kam se na něj hrabe ten český! Finové do nej navíc dávají sušené ovoce, které si pak můžete vyzobat. Pak jsme ochutnaly pravé finské sušenky a perníčky a nakonec nám Sara udělala pravou finskou rýžovou kaši, která se jí k snídani 24. Podle tradice se do ní dá jedna mandle a ta, která ji dostane se do příští "mléčné rýže" vdá...
Takže jsme hned začaly hledat a nakonec ji objevila Clara, které zrovna ten večer měl přijet přítel, kterého půl roku neviděla:-) Tak jsme si dělaly srandu, že ji může požádat o ruku rovnou na nádraží.:-)
A jinak další tradice říká, že kdo mandli objeví, musí na svatbu pozvat všechny, se kterými rýži jedl...

Perníčky a vanilkové rohlíčky

14. prosince 2008 v 22:30 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Pokračuji v propagaci české kultury, včetně vánočních tradic, i když kapra obalovat nebudu, a minulé úterý jsem u nás uspořádala vánoční workshop s pečením medových perníčků a vanilkových rohlíčků. Dorazilo Rakousko, Slovensko, USA a Kolumbie:-) A jak nám to šlo od ruky! Na rohlíčkách se hned poznalo, kdo je autorem...
U perníčků se vyřádila naše kreativita! Začali jsme pozvolna různými abstraktními kreacemi, nakonec došlo na velmi konkrétní postavy. Tady třeba Carla a Sarkozy...
Nakonec jsme si udělali čaj a ochutnali naše výrobky! Mňam! Problém byl jen jediný, jen málokomu se podařilo vyslovit "vanilkové rohlíčky":-)

Vánoční neděle v Paříži

14. prosince 2008 v 22:06 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Minulou neděli jsem si udělal kulturně-vánoční neděli. Původně nás mělo být víc, nakonec se osazenstvo trochu prostřídalo. Já byla zmrzlá jak preclík, protože jsem nečekala, že bude taková kos', ale bylo to tuze pěkné...

Začaly jsme v Musée du Luxembourg, kde je výstava s názvem Od Miróa k Warholovi. Tam mě nejvíc uchvátil obraz kanaďana Jean-Paula Riopella, který vypadal asi takhle:
Trochu jako Jackson Pollock. Tak kdybyste někdo nevěděl, co mi dát k Vánocům, tímto se určitě strefíte!:-)
Potom jsme šly s Olgou na metro a zcela náhodou jsme narazily na vánoční vesničku uměleckým zbožím - bižutérie, kabelky, zrcátka, sponky, prstýnky, hrnečky...všechno na co si vzpomenete! Jen co jsme tam vstoupily, nepřestaly jsme jéééééééééeovat.
Prodávali to sami tvůrci, ale podle toho se pohybovaly i ceny. U prstýnků začínaly na 50 eurech, u kabelek tak na 200 eurech!!! Ale udělaly jsme to chytře, vzaly si kontakty, protože tohle zboží je jen na objednávku, v obchodech ho neseženete, a až budem bohatý, tak si to přijedem koupit.:-)
Pak jsem pokračovala na La Defense na největší vánoční trh v Paříži. Byl sice největší, ale zboží se zas tak moc nelišilo, navíc byla kosa jak v Rusku, takže jsme s jednou finskou kamarádkou zapluly do nákupního centra hned vedle, kde byl i prví vánoční stromeček, který jsem letos v Paříži viděla! No, žádná sláva, uznávám, ale lepší něco, než nic!
A nakonec, aby té kultury a Vánoc nebylo málo, zakončily jsme to s Anouk a Finkou Riinou v kostele na adventním koncertě, kde jsme byly asi nejmladší a jediní ne-rodinní příslušníci v obecenstvu.:-) Sbor byl takříkajíc smíšený, místy velmi falešný, ale atmošku to mělo.:-) Nakonec zaznělo i Hallelujah od Händela, tak jsem si vzpomněla na Martinku a Baruš, jak vždycky nadávaly, jak je to vysoko...:-)
Byla to pěkná neděle, úplně jsem měla pocit, že jsem něco viděla, zažila a uspokojila kulturní choutky.:-)

Musée d'Orsay zadarmo!

14. prosince 2008 v 21:32 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Nedávno jsme vyrazili do Musée d'Orsay, protože jsme se shodli na tom, že přeci nemůžeme přijet po 4 měsících v Paříži domů s tím, že jsme neviděli druhé nejznámější muzeum v Paříži! Domluvili jsme se na čtvrtek večer, protože to měl být vstup pro studenty zadarmo. Byl, a k tomu ještě bonus!

Úplnou náhodou jsme se totiž strefili do akce "Studentská noc"! Šlo o to, že od 18:30 do 21:30 bylo opravdu muzeum pro studenty zadarmo a k tomu se v každém výstavním sále nacházelo několik studentů umění, oblečených do něčeho zeleného s cedulkou na krku, kteří vám na vyžádání velmi ochotně a s nadšením vysvětlili obraz, řekli něco k životu autora atd. SUPER! Velmi kulturní večer, který jsme pak v dívčí sestavě zakončily na sushi.:-)

Tady známý obraz od Jamese Whistlera. Znát ho můžete třeba s filmu o Mr.Beanovi...
Tady obraz od Jeana Moneta a jeho zahrady v Giverny, západně od Paříže.
Tady se Anouk dmula pýchou a ptala se nás, jak to čtem jméno Vincent Van Gogh. Jen pro pořádek, správně se čte "vinsent fan choch".
A u Picassova obrazu "Oběd v trávě" se strhla diskuze o tom, že některá slova jako třeba penis jsou mezinárodní a tak není radno je vykřikovat v domnění, že mi stejně nikdo nerozumí...

Není Mikuláš a nebude ani ohňostroj!

7. prosince 2008 v 3:01 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Tak tak. Mikuláše Francouzi neslaví, takže jsem se vyhnula hrozbě, že bych snad byla odvlečena do pekla. Vánoční dárky se tu tradičně rozbalují 25. prosince ráno, byť praxe posledních let ukazuje, že skoro polovina domácností na tuto tradici rezignovala a rozbaluje "po česku" 24. večer.
Nicméně, co mě ale doslova šokovalo je, že v Paříži NENÍ na Silvestra ohňostroj! Nějak to mezi námi kolovalo a nikdo tomu pořádně nevěděl ani hlavu ani patu, tak jsem se jako správná novinářka zmobilizovala, zvedla sluchátko a zavolala na radnici města Paříže.

"Ne, na Silvestra nic nepořádáme."
"Ani žádný ohňostroj?"
"Nééé, tady nikdy nebyl na Silvestra ohňostroj."
"A ani Eiffelovka nebude nějak speciálně svítit?"
"Bude svítit tak, jak svítí...to stačí ne? Všichni chodí na Champs Elysée."
"Aha a tam se něco děje?"
"No ne, ale všichni se tam sejdou."

Aha, takže tak se věci mají. Napadlo mě hned, že si koupím nějaké petardy u nás a udělám si vlastní ohňostroj u Eiffelovky. Jako pardon, ale kde to jsme?! Možná bych ještě předtím mohla zorganizovat nějakou demonstraci, jak je tu v oblibě...Řeším teď jen dvě věci.
Ad 1), jestli mi ty dělobuchy na Ruzyni neseberou a nebudou mě podezřívat, že chci vyhodit letadlo do vzduchu. Ad 2) prý je pouštění rachejtlí v Paříži zakázané, takže bych možná mohla skončit na policii a možná ve vazbě. A možná zase v televizi...:-)

"Česká republika, která má po Francii přebrat předsednictví Evropské Unie, řeší další mezinárodní skandál. Jedenadvacetiletá studentka na ročním pobytu na prestižní francouzské škole Sciences Po, skončila po oslavách příchodu nového roku ve vazbě. A to kvůli poškozování veřejného pořádku, ničení soukromého vlastnictví a neúmyslenému ublížení na zdraví 40 osob poté, co v blízkosti Eiffelovy věže odpálila několik rachejtlí."

No, asi se na to vykašlu...nemá cenu si zbytečně přidělávat problémy, oni beztak přijdou samy.:-)

Mám spojence!

7. prosince 2008 v 2:38 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Vždycky se hodí, když člověk potká někoho se stejnými zájmy, možná spíš někdy i posedlostmi nebo úchylkami. Dotyčný se pak lépe vžívá do vaší kůže a chápe vás. Sara je výborný spojenec! Můj spojenec, především, co se jídla týče...Když jsem jí dělala smažák, mluvila o tom ještě 14 dní, a když ji upeču bábovku nebo perník, úplně jí svítí oči...Ehm, stejně jako mě, když přede mě dáte nějakou delikatesku...sushi počítaje, šneky konče.

A na sushi jsme byly právě tento týden...napráskaly jsme se tam jak kdybysme týden nejedly a já si uvědomila, jak nesrovnatelně levnější to tady je než v Praze. Za menu s polévkou, salátem, rýží, sushi a masovými špízy dáte 12 euro. Za to si v Praze koupíte tak možná šest kousků maki...:-/ No a jak jsme byly naprásknuté, tak Sara, že by si dala ještě zmrzlinu. No přeci ji v tom nenechám, ne?:-)
Takže my se Sarou tvoříme tzv. gastronomickou sekci. Na druhou stranu Anouk je zas hrrrrr na oblečení a nejednou nás zatáhla do "úúúúúúúúžasnýho obchodu", kde ale košile začínaly na 200 euro. Tak si představte kolik tam mohl stát třeba kabát.:-) Když jsme se na sebe se Sarou podívaly a protočily se nám dolary v očích jako Strýčku Skrblíkovi, Anouk povídá "To je drahý? Aha, to jsem netušila, že je to pro vás drahý...tak jdem no.":-) Naše módní policie už má naplánovanou i cestu po obchodech první den slev...Když nám jmenovala ty značky, jen jsme si se Sarou vyměňovaly nicneříkající pohledy. :-) Zakončily jsme to tím, že my si uděláme trasu Zara-Mango-Etam-H&M a můžem se potkat někde na oběd nebo na kafe.:-)

Každý máme něco, někdo si koupí košili za 200 euro, já se zas radši dobře najím. I když, jak poznamenala Sara : "Anouk z těch peněz aspoň něco má, co jí zůstane. My to s níme a nic." Což mi připomíná Milánka, když jsme byli spolu v Paříži...:-)))

Joyeux Anniversaire!

7. prosince 2008 v 2:16 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Posledních asi 14 dní bylo ve znamení několika narozenin...nejdřív slavila Olga, pak Anouk a nakonec přesně dnes Clara. A protože je vždycky potřeba někdo, kdo zorganizuje dárek a přání, ujala jsem se toho spolu se Sarou. A dárky byly jako vždy velmi trefné a osobní...(pozn.platí i pro letošní vánošní dárky...;-)

Olga miluje čokoládu, tak dostala obrovskou bomboniéru...

Anouk je zas naopak taková hodně ovocná, zeleninová a taky kozosýrová...tak dostala dva balíčky, které jsme pro ní vyrobily. V jednom bylo asi 10 druhů kozího sýru, v druhém samé exotické ovoce - kiwi počínaje a konče kokosovým ořechem.

Poslední z oslavenkyň o své oslavě do poslední chvíle nevěděla, protože jsme to zorganizovaly přímo ve škole. Během polední přestávky jsme se sešly v kantýně, vytáhly dárek a začaly zpívat "Joyeux Anniversaire, Joyeux Anniversaire". Jaháááááá, to byla sranda. Vůbec to nečekala a nakonec jí tleskal skoro celý bufet. Daly jsme jí knížku, protože mi nedávno říkala, jak by hrozně ráda četla, ale že čte hrozně rychle, takže by jí to za chvíli zruinovalo. Knížka od nás má asi 500 stránek, tak snad jí to chvíli vydrží.:-)

Teď bude s oslavami chvíli pauza, znovu začínáme v únoru - Sara a pak duben - moje maličkost:-)

Foto týdne / photo of the week/ photo de la semaine/ foto de la semana

1. prosince 2008 v 1:44 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Labuť v jezýrku ve Fontainebleau.

"Verunko, máš koutky..."

1. prosince 2008 v 1:43 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Častá věta mojí maminky, když mi čas od času popraskají koutky...odpovídám na to většinou "Jo, ty máš taky koutky, jinak bys nemohla mít otevřenou pusu." :-)
Zase mi koutky popraskaly, ALE dostala jsem tip na absolutní novinku od firmy La Roche Posay...stojí sice asi 6 euro, což je na balzám docela dost, ale funguje protože obsahuje opravdu léčivé látky a není to jen vazelína...Od včera mažu a popraskané koutky jsou fuč! Takže doporučuji! Jsem ochotná udělat i hromadnou dovážku, takže přijímám objednávky, protože u nás to bude tak nejdřív za tři roky :-)

Sláva nazdar výletu...nezmokli, ale málem jsme ZMRZLI!!!

1. prosince 2008 v 1:32 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Jsem člověk, co se nenechá dlouho přemlouvat, a tak když padnul návrh, že se pojede na zámek Fontainebleau, pan Mitterrand a jeho osmi stránková biografie šli stranou. Takže jsme vyrazili...moooooooooc pěkný, žádní turisté, ale taky mooooooooc zima!
Nejen na hlavu se lze stavět, ale i na CHOBOT!:-) Jak to drží se mě neptejte...
Pak jsme tam na jednom obrazu objevili i Santa Clause jak jede místo na sobech na nějakým nahatým pánovi:-)
A aby toho nebylo málo, jestě tam byla socha paní s hooooooooodně prsy...
Trochu úchylný inventář, uznávám:-) ale jinak to tam bylo moc moc pěkný.
Zájemcům nabízím více detailních foto...
A to už jsou zahrady, kde jsme málem umrzli, protože bylo asi mínus deset...:-) A rozhodli jsme se, že přístě sem vyrazíme na jaře a uděláme si piknik. Tak.
My alias Charlieho andílci:
A abych nezapomněla, navýletě s námi byla i jedna Sary kozačka(byla pro ní v opravně)...tak jsme vehementně bojovali za tu druhou, která musela chudinka zůstat doma...

Moje nejmilovanější...

1. prosince 2008 v 1:18 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Miluju návštěvy z Čech, vždycky privězou nějaký kousek domova...tu chleba, tu lovečák, tu Pickwick a teď nedávno dokonce moji nejmilovanějí, nejoblíbenější, božskou, úžasnou, prostě dokonalou červenou Fidorku!!!! Mňam! Jedla jsem jí asi čtvrt hodiny a vychutnávala každé sousto:-) Mňami mňami mňami...