Srpen 2009

Becherovka na cestach / Becherovka on the road

29. srpna 2009 v 22:03 | Veronika Pitrova |  Back in Ireland


Tenhle plakat visel puvodne na damskych zachodech v pardubickem baru Che's. Kdyz jsem ho pri sve bleskove cervencove navsteve Cech zahledla okamzite mi pripomnel Gabriela, mexickeho - no spis jihoamerickeho kamarada, ktereho jsem potkala v Parizi. Takze jsem slusne poprosila obsluhu, jestli bych si ten plakat nemohla vzit, ze mam velikeho fanouska Becherovky v Mexiku. :-) Plakat jsem dostala a poslala do Mexika!

Tenhle obrazek je potvrzuje, ze plakat uz visi na stene v Monterrey vedle Mexicke vlajky jako dukaz cesko-mexickeho pratelstvi! Doufam, ze budu moct brzo vlajku i plakat okouknout osobne! :-)

This poster was originally hanging at women toilets in one bar in Pardubice, Czech Republic but when I saw it during my flash july visit, it reminded me of Gabo immediately. My Mexican or better - South American friend is the biggest fan of Becherovka I've ever met. So I had asked the waiter if he would mind giving me this poster because I wanted to send it to Gabo and he said ok. So I had the poster which I've sent to Mexico!

Now, this picture is the proof that the poster from Che's bar in Pardubice is now hanging next to Mexican flag in Monterrey, Mexico as a confirmation of czecho-mexican friendship. I wish I'll check the flag and poster myself very soon! Miss you, Gabo! :-)

Mam se dobre, ucim se a planuju...takze nic noveho / I'm fine, studying and planning my future year

28. srpna 2009 v 1:39 | Veronika Pitrova |  Back in Ireland
Ahoj vsichni,
zdravim po nejake dobe. Tentokrat bez obrazku, protoze muj blog je vesmes pozitivni a obrazky uprseneho, i kdyz hezkeho Irska by tu atmosferu mohly narusit.

Hello everybody,
after some time, I am back with few notes. For the first time without any picture because my blog is considered to be optimistic and pictures of this rainy country could disturb the athmosphere.

Mam se dobre, hraji si na maminku a zenu v domacnosti, a jako kazdy rok i letos zjistuji, ze si na tuhle roli jeste rada pockam. Predtim preci musim do toho Mexika, Kanady, Australie, jo Kalifornie taky, za Lisou, do Mongolska se Sarou a par dalsich akci :-)

I'm fine here in Ireland, I'm experiencing how it is to be a mum with two kids and a housewife and like every year before I ensure myself that I should wait a good deal of time before doing so. I still need to go to Mexico, Canada, Australia, yes to California to visit Lisa and Kipp, to Mongolia with Sara and many other things...:-)

Zapsala jsem se do mistni knihovny v Dungarvanu, kam se ve volnych chvilich chodim pripravovat na zkousku z anglictiny IELTS, kterou hodlam absolvovat letos na podzim, abych si pristi podzim mohla dat v Haarlemu kafe s Anouk a ohromit ji svou prostou Holandstinou. Momentalne jsem ve fazi, ze umim rict, jak se jmenuji a odkud jsem...Tak nekde se zacit musi, ne?

I've joined the library in Dungarvan, town where I live now, and I go there in my freetime to prepare myself for the english exam I'll be doing during the autumn. Because it is one of the conditions to get to Netherlands next year, so I could have a coffee with Anouk in Haarlem and could show her my poor Dutch. By this time, I can say what is my name and where do I come from. I know it is not much, but you must start from beginning.

Zblaznila jsem se do Schlinkova "Predcitace", ale jelikoz ten preklad povazuji opravdu za nepovedeny, budu tomu proste rikat The Reader, coz zni daleko lip. Videla jsem v Parizi film, tady jsem si pujcila v knihovne knizku a behem ctyr dni ji precetla a chystam se pujcit si film jeste na dvd a v Pardubicich uz na me ceka cesky preklad.

I've got crazy about Schlink's The Reader, and because I don't like the czech translation of the title, I'll call it The Reader forever. I've seen the film in Paris, I've borrowed the book here in library and had finished it in four days. Now I want to rent a dvd to watch the film once again and back in Czech republic, the czech translation of the book is waiting for me.

Chtela jsem si pujcit Sophiinu volbu nebo Lolitu, ani jedno nemeli. Tak ctu Baracka Obamu.

I wanted to borrow Sophie's choice or Lolita but they weren't available. So I'm reading Barack Obama now.

Stale jsem ze sveho francouzskeho majitele nevymlatila kauci 1500 euro a premyslim, jak na nej. Opravdu se mi nechce handrkovat se po francouzskych soudech.

I still didn't manage to get my caution of 1500 euro from my french landlord whose daughter, Mathidle Dedieu, is studying at Sciences Po!!! I don't know what to do but I am sure, I will not let it go!

Sehnala jsem bydleni v Praze a jsem moc stastna! Namesti republiky je proste super lokalita, i kdyz okolnosti az tak vesele nebyly. Ale bydlim a vsichni jsou snad v pohode. Takze, bude-li nejaka zahr navsteva nebo i prespolni hodlati prijet, neni problem! Rada vas ubytuji, i s cerstvou babovkou!

I've finally found an accomodation in Prague and I am sooo happy! Namesti republiky is just brilliant address although the circumstances were not very comfortable. But I have a place to stay and everything seems to be ok now. So, all of you, my international friends are very welcome to come and stay! Of course, fresh Babovka will wait for you there! And Becherovka as well!

Dostala jsem pohled z Montrealu a taky posilam pohledy do celeho sveta a chystam material na video, ktere chci sestrihat z celeho roku v Parizi...a pri pohledu na ty fotky mi je nekdy tezko u srdce. Sebemrskacsky jsem si pujcila film Je t'aime Paris.

I've got a letter from Montreal and I'm sending letters and post cards all over the world. Beside that I'm preparing the photos and videos for the memory video of all year in Paris I want to make due to Christmas as a present for everybody! But going through the pictures can be very hard, sometimes I feel sooo sad and happy in the mean time. And making it even worse, I've rented the film Je t'aime Paris...

Dneska jsem dostala dva obri pytle - jeden plny bot, druhy obleceni. Gucci, Benetton,MNG a tak podobne. Kosmetiky mam tak do Vanoc nejmin, vcetne opalovacich kremu do Recka. :-)

Today, I've got two extra big bags - one full of shoes, the other one full of clothes.Gucci,Benetton, MNG etc. Concerning cosmetic products I don't think I'll run out until Christmas, incuding the suncreams for Greece!

Zitra jedu na otocku do Dublinu. A pristi stredu na pet francouzskych dni do Corku.

Tomorrow, I'm going to Dublin for a day. And on Wednesday I'll be off to Cork for five french days. We'll see how it'll go...

Tak to jen takove strohe hlaseni. Zdravim vsechny verne ctenare - Hrabanovi predevsim! A klidne nechte vzkaz.

So this is just my brief note. Greetings to all of you who read my blog and thanks for your comments! Don't hesitate to leave more of them...:-)

Premyslim totiz, jestli blog po mem cestovnim roku uspim nebo necham zit....co myslite???

Last thing - I'm thinking whether I'll keep my blog after this travelling year or not....what you think?

Den třetí – Cliffs of Moher / Day 3: Cliffs of Moher

14. srpna 2009 v 14:40 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
Na poslední dva dny jsme vyrazily k útesům Cliffs of Moher, které patří k dalším tahákům této oblasti. Z Galway stojí spáteční cesta 20euro, což se mi zdá za hodinu a půl jízdy docela dost, ale jinak se tam nedostanete.

For our last two days, we decided to visit Cliffs of Moher, another TOP destination in this area. You get the return ticket from Galway for 20 euro, which I think is a bit too much for 1,5hour drive. But as it is the only way o go there, you don't have other possibility how to get there.


Útesy jsou krásné, ale tady to trochu připomíná Václavák. Nebo jinak, takhle nějak a tisíckrát horší si představuju, že to musí vypadat na Velké čínské zdi, davy proudí tam a zpátky. Ale za návštěvu to určitě stojí. Je to moc fotogenické místo, ale s tou spoustou lidí kolem si to člověk asi tak nevychutná. Na ostrově se dá spíš najít místo, kde půl dne nepotkáte ani nohu.

The cliffs are really awesome but somehow it reminded me of Wenceslass square /the busiest place in Prague/. Or that is how I imagine the Great Wall of Chine, which must be even thousand times worse. But there is no doubt, that it is place worth of visit. You'll také nice pictures there but I had a small difficulties really appreciate the natural beauty when the thousands of people were just passing by. On the Aran Island, you'll have no troubles to find a lonely place where you don't meet anybody whole day.


A jak tak davy proudily, nezastavila je ani tahle cedule. Stále přemýšlím o jejím smyslu a o tom, jestli hromadné porušování zákazu je akceptovatelnější než individuální prohřešek.

And as people were going there and back, I stopped starring at this sign! And I'm still thinking wheter the collective not respecting law is more accectable than the individual one.


Byl to fajn výlet, spousty hodin na cestách, ale destinace za to určitě stály. Turistika v Irsku není o památkách, protože tady kromě pár kamených hradů a zřícenin nic moc není, ale o jedné z nejčistších evropských přírod, zelených pláních, strmých útesech a mořsky čistém vzduchu.

It was nice trip, many hours in the bus but the destinations deserved it. Tourism is Ireland is not about monuments, because except for some stone castles and ruins there is basically nothing. But it is more about countryside, large green meadows, steep cliffs and the fresh air. No wonder, Ireland is considered to have one of the cleanest nature in Europe.

Aranské ostrovy: Návrat do dávných časů / Aran Islands: Back to the old times

14. srpna 2009 v 13:45 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
Druhý den ráno jsme vyrazily na Inis Mor, největší z Aranských ostrovů. Mary mi tvrdila, že je to jedno z nejhezčích míst v Irsku, tak jsem si to chtěla ověřit. Cesta z Galway tam a zpátky stála 26 euro (20e loď a 6 bus) a trvala celkem 1,5 hod. Jen co jsme přirazily ke břehům, vrhli se na nás nabízeči ubytování, projížděk autobusem, bryčkou nebo půjčoven kol.

Next day, we left for Inis Mor, the biggest one of the Aran Islands. Mary told me that this place is supposed to be one of the most beautiful in Ireland, so we decided to verify wheter it is true or not. Return ticket is for 26 euro /20e for the boat, 6e for the the bus/ and it takes about 1,5 hour from Galway to get there. As soon as we arrived on the island, we were offered services from bus tours, horse's chariots to hiring bikes.
Opět si dovolím smělý tip na ubytování: Kilronan hostel, asi 5 minut od přístavu, takže jsme opět nebloudilyJ. Za 25 euro se vyspíte i nasnídáte, v hotelu vám bez zálohy půjčí kola /10e na den/, a opět je tu počítač s netem, kuchyň, televize a výhled z terasy na moře.

And one more tip for good accomodation! We stayed in Kilronan hostel which is just 5 minutes walk from where you get off the ferry. For 25 euros you have a bed and breakfast + u can use computer with internet, tv and again well-equiped kitchen + nice view on sea from the terace. As well as you can hire a bike for 10 euro/day.
Oba dva dny jsme strávily na kolách. První den jsme tedy ztratily mapu, takže jsme jezdily kam nás kola vedla a kam nás kdejaký domorodec poslal. Při našem bezmapém putování jsme narazily na nejmenší kostel na světě, dva kozly, pláž a dechberoucí útesy.

We spent both two days riding the bikes. First day, as we had lost our map, we were cycling wherever the road went and wherever an islander told us to go. And so, during our without-map discovering island we found the smallest church of the world /true!!!!/, two goats, nice beach and breathtaking cliffs.
Večer jsem si říkala, kam se celý den poděli ti lidé, co s námi přijeli na do posledního místa plné lodi. Druhý den, kdy jsme vyrazily už s mapou, jsem pochopila.

In the evening I was wondering where were all those people who came with us on the completely full ferry. The next day, when we got on the way with TWO maps, I understood.
Ostrov Inis Mor je plný archeologických nalezišť a kamených zídek, které rozdělují malá políčka, ale nejvějším trhákem jsou asi útesy, které podle všech průvodců patří k nejpůsobivějším v celé Evropě. Byla to opravdu nádhera.

Inis Mor Island is full of archeological sites and stoney walls that divide small fields, but the most visited are probably the cliffs which are thought to be one of the most beautiful in Europe. And it was really gorgeous!

A my měly ke všemu ještě štěstí, že jsme měly i pěkné počasí. Občas tedy foukalo, takže to bylo spíš na mikinu a vestu, ale odpoledne se udělalo krásně a i teplo. Irsko je krásné i za deště, protože ten k němu prostě patří, ale když se vyjasní a je azuro a slunce, to se pak tají dech a foťák nestíhá.

What more, we were so lucky to have a nice weather. Sometimes, it was a bit windy but in the afternoon the clouds were away and it was nice and sunny evening. Ireland is wonderful even in the rain, because it is it's natural climate, but it is even more beautiful when is sunny. So we took out the camera and we couldn't stop taking pictures.
Na ostrov Inis Mor vam v pohodě stačí dva dny, dá se to projet i za jeden, ale takhle je to víc v klidu, navíc Guinness i Bulmers mají všude.

If you decide to discover Inis Mor, 2 days are plenty of time. You can do it in one day, but having two days is more relaxing, plus they have Guinness and Bulmers everywhere.

Cesta na západní pobřeží, den první / Discovering the western irish coast, day 1

14. srpna 2009 v 13:21 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
V Irsku se vlakem dostanete jen mezi velkými městy, jinak docela obstojně fungují autobusy státní společnosti Bus Eireann. Dovezou vás i do té nejzapadlejší vesničky, ale musíte si zaplatit, a to docela dost. Na delší vzdálenosti lze ale uplatnit dětské /do 16 let/ a studentské /stačí studentský průkaz, neomezeno věkem/ slevy.

In Ireland, you can use trains only between main cities, but except for that you have coach buses, run by the state company Bus Eireann, which take you to any place in Ireland, but you have to pay and usually not a little of money. But if you're travelling long distance, ask for student reduction and if you are under 16 you are considered to by a child = children fee.

"Sejdeme se v Galway, jo?"
"Jo, a jak se tam dostanu?"
"To nevím, to si musíš zjistit. Ale prozvoníš až přistaneš a napíšeš až budeš sedět v autobuse do Galway a zeptáš se řidiče, jestli tam opravdu jede, jasný? Nebudu Tě hledat po celým ostrově"
"No jo, tak čau zítra v Galway."

"I'll meet you in Galway, ok?"
"Yes, but how can I get there?"
"I don't know, it's up to you to find it. But you'll give me a ring when you land in Dublin and you'll text me when you are in bus to Galway and you'll ask the bus driver if he really goes there, ok? I won't look for you in the whole island!"
"Oh yeah, so see you tomorrow in Galway."

Ségra to zvládla a opravdu jsme se našly. Všem, co vyrazí cestovat tímto směrem, vřele doporučuji hostel Sleepzone přímo v centru města, 5 minut od autobusového nádraží. Za 20-25 euro na noc na x-lůžkovém pokoji vám navíc poradí se všemi výlety, prodají lupeny na lodě, k dispozici jsou počítače s netem a obří, velmi dobře vybavená kuchyň, včetně ledniček a mrazáků.

And finally, my 15 year old sister managed it and we met each other in Galway. To all of you who would think going there, here is my suggestion for accomodation: hostel Sleepzone, right in the centre-ville, 5 minutes walk from the coach station. For 20 to 25 euro, you'll get a bed in x-beded room plus they'll help you with organising all trips, sell you tickets to go to the islands, and moreover you have computers with internet for free and huge, well equiped kitchen, incuding fridges, freezers, ovens.

Galway je správní město celé oblasti. Má všehovšudy tak 50-60 000 obyvatel, tedy na irské poměry "velké město" a troufám si tvrdit, že centrum stihnete projít za půl hoďky, i s kafem cestou. Ne vážně, nevím proč, ale opět jsme čekala něco většího, ale ono asi čím větší města člověk poznává, tím menší mu pak přijde všechno ostatní. Galway je ale i tak pěkné místo, část s pěší zónou a bary stojí za návštěvu a samozřejmě za Guinness.

Galway is the administrative centre for the whole region, it has about 50 to 60 000 inhabitans, so according to irish standarts, this is a big town. But I'd say that you can visit the centre in 30 minutes, including a coffee on the way. No, seriously, I don't know why I was expecting something bigger, but I think it is because of "bigger cities you discover, smaller seems everything else afterwards". But anyway, Galway is nice place to go, the pedestrian zone with bars is really worthy a visit and a pint of Guinness as well.

Stejně jako promenáda kolem podél přístavu a moře. "No ale tady je pěkný asfalt, to by se jezdilo na bruslích. Škoda jen, že je mám v Paříži."

Same for the lovely walk along the sea port and the sea. "Hey, look at this surface, it would be great for inline skating, pity I'd left my skates in Paris…"

Jediné, co jsem nepochopila, proč ve městě, kde se, podle mě, dá kamkoliv dojít max. za 45 minut, stojí na každém rohu pět taxíků…

The only thing I didn't get was, why in the town where, I guess, you can go anywhere in no more then 45 minutes, they do have at least 5 taxis at every corner?!

Začnu věřit na zázraky / I will begin to believe in miracles

6. srpna 2009 v 0:20 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
Nepamatuji se, kdy jsem naposledy viděla tady v Irsku modrou oblohu. Dneska se ten zázrak stal. Bylo to příjemné, optimistické, nadějné. Zítra nejspíš koupím letenku, zpáteční, z Paříže do Corku na začátek září a budu se těšit na romantické shledání na letišti.

I can't remember when last I saw a blue sky in Ireland. Today, this miracle had happened. It was nice, optimistic, hopeful. Tomorrow I might buy return ticket from Paris to Cork for the beginning of September and I could start looking forward to romantic welcome at the airport.

České "Proč" jsem vyměnila za anglické "Why". Počet všetečných otázek je stejný. Proč fouká vítr? Proč jsou ty ryby ve vodě? Proč prší?

I shifted from czech "proč?" (why) to english "why?", but the amount of questions remains same. Why does the wind blow? Why do the fish need to be in the water? Why does it rain?

Už nejsem "Veronika" ale "okika".

I am no more "Veronika". I changed to "okika"

A včera se mi doneslo, že jedna má spolužačka už není mezi námi. Život je krutý. Upřímnou soustast celé rodině. Dost mě to šokovalo a vzpomněla jsem si, jak jsme si radily při písemkách, jak jsme opisovaly úkoly na poslední chvíli těsně před hodinou. Čtyři roky seděla přes uličku. Odpočívej v pokoji, Káťo.

And yesterday I was told that one of my ex school friends is no more on this world. Life is so cruel. Condolences to all family. When I read this message last night, I got literally shocked and the first what I had in front of my eyes was me and her cheating during some test in school or doing a last minute homework just before the class starts…For all year, she used to sit just next to me across the corridor. Rest in peace, my dear.

Prší, prší, jen se leje…./ It’s raining and raining and raining

5. srpna 2009 v 23:46 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
Irsko je krásná země, jen by tu ale nemuselo tolik pršet. Trochu jsem zapomněla, co přesně si představit pod pojmem "irské léto". Takže pro připomenutí sobě i ostatním : 14°C a déšť od rána do večera. Uzavírám pomalu svůj roční cestovatelský kruh tam, kde jsem loni začala. Rubrika "Back in Ireland" mluví jasně.

Ireland is lovely country, maybe with little less rain it would be even more beautiful but still. I realized that I forgot what exactly means "irish summer". So, to remind you and myself as well, it means 14°C and raining all the time. After one year I came back to where I started and I am sort of closing my travelling circle this year. Here comes my "Back in Ireland".

Po vymóděné Paříži jsou ty tepláky a vytahané mikiny trochu šok, ale beru to jako mezipřistání a přípravu na igelitky a ponožky v sandálech.

After fashion Paris, these jogging pants and huge jumpers are a bit shocking for me…but I take it as a shift from Bvd St. Germain to plastic bags and socks in sandals in Czech republic.

Děti vyrostly, Irsko zchudlo, ale tráva je pořád stále zelená a vzduch tak horsky čerstvý. To počasí jakoby odráželo moje sentimentální nálady typu "před týdnem touhle dobou…"

Children have grown up, Ireland lost lot of money, but the grass is still beautifully green and the air is still wonderfully fresh. This rainy weather seems like be projecting my loonely mood, tristesse after Paris…and sometimes I can's avoid these "last week at this time…"


Irsko má své kouzlo.Co tu rozhodně potřebujete je tílko, to je totiž úžasná věc, díky které vám netáhne na záda a jako, že tady fouká furt a neustále. A co v Irsku oželíte? Deodorant, protože pokud se nechystáte na nějakou sportovní aktivitu, tak tady se opravdu nespotíte.

Ireland has its atmosphere. But what you really need here is small shirt that you take under every top to avoid being frozen, because the wind is omnipresent. And what you can leave at home? A deodorant, because if you are not doing any sport I promise you will not get sweat.

Irsko je pro mě prostě odpočinek, i když pracovní…odkládám malování, šatník redukuji na džíny a teplý svetr a užívám si terapie čerstvého vzduchu.

Ireland for me means having a rest, even though I am here to work. But I put my make-up away, I reduce my clothings to jeans and warm sweater and I am enjoying the fresh air therapy.

Paříž ve mně už navždy zůstane…/ I’ll keep Paris inside of me forever

4. srpna 2009 v 0:51 | Veronika Pitrová |  La vie en rose à Paris
Opouštíme místa, abychom se na ně zase vraceli. Opouštíme místa, a v podstatě i lidi, abychom si uvědomili, co všechno jsme měli. Člověk si většinou neváží toho, co má. Většinou to doceníme, až když to nemáme. Paříž mi chybí. Chybí mi Pont des Arts a všichni, se kterými jsem na něm seděla…Tady je pár mých posledních potřehů, aneb to je pro mě teď Paříž po 330 dnech.

We leave places so we could come back to them again in the future. We leave the places and people as well, so we could realize what all we have had. Usually we don't pay attention to what we have and we appreciate it only when we loose it. I miss Paris. I miss Pont des Arts and everybody with who I was sitting on it. There are few of my last parisian bits…alias what is Paris for me after these 330 days.

Top 5:
  1. Friday night inline skating
  2. Parc Monceau
  3. večer na schodech pod Sacre Coeur / evening on the Sacre Coeur's stairs
  4. Saint Denis - trh a bazilika / market and basilique
  5. picnic na Pont des Arts nebo Ile de la cité

Nejlepší neděle: Falafel v Marais /King Falafel je NEJ/ a od 14:30 brusle z place de la Bastille
Nejlepší dezert: profiterol ve Spaghetti baru, u Centre Pompidou
Nejlepší "gateau": Tarte rhubarbe /PAUL/
Nejlepší "pain aux raisins": Boulangerie av.Victor Cresson n°53, Issy les Moulineaux
Nelevnější kafe na pěško od Eiffelovky: self-service Bart's /nebo tak nějak/ u Pont d'Alma
Nejlepší zmrzlina: Amorino
Nejlepší Creperie: Creposuk, 27 rue Galande. /moje tipy: Profiterole, Campagnarde, Savoyarde/
Nejlepší thai resto: Lao Siam, 49 Rue de Belleville

The Best Sunday: Falafel in Marais / King Falafel is the BEST/ and inline skating at 14:30 place de la Bastille
The Best desert: profiterol at Spaghetti bar, close to Centre Pompidou
The Best "gateau": Tarte rhubarbe /PAUL/
The Best "pain aux raisins": Boulangerie av.Victor Cresson n°53, Issy les Moulineaux
The cheapest coffee close to Eiffel T.: self-service Bart's close to Pont d'Alma
The Best ice cream: Amorino
The Best Creperie: Creposuk, 27 rue Galande. /my favourites: Profiterole, Campagnarde, Savoyarde/
The Best thai resto: Lao Siam, 49 Rue de Belleville

A tady pár osobních tipů, jak se neztratit a jít s dobou:
- nenosit igelitky ale jen papírové taštičky z butiků
- nepouštět Francouze sednou, většinou se urazí, protože oni se cítí velmi mladě
- nebrat si osobně, když nás někdo považuje za Poláky
- brát si osobně, když nás považují za Rusáky
- tmavá maminka + dvě blond modrooké děti není hříčka přírody ale chůva (totéž platí pro nadměrný výskyt rádoby dvojčat, resp. dvou dětí v kočárku pro dvojčata)
- nikdo vám nedá zadarmo zlatý prstýnek, kdo vám ho bude nabízet, chce vás jenom okrást
- ve metru se čte a nevejrá po ostatních !!! kromě čtení se dá i líčit, psát úkoly, telefonovat, surfovat na netu, oblejzat svého milého, masturbovat /hlavně černoši na lince 4/ atd.
- černoška s lesklými rovnými vlasy má většinou paruku

…a nejdůležitější pravidlo na závěr, nenechte sebou zametat. První, co vám totiž všude odpoví je "ne, to nejde, bohužel". Všechno jde! Takže používejte emoce, hlasivky a nikomu nic neplaťte, pokud to nemáte dopředu ověřené. Čištění komínu pro vaši informaci stojí cca 180euro /10minut práce/ a zjištění poruchy elektřiny /v našem případě vyhořelý vypínač/ vás vyjde na 150.

And here, some personal tips on how to survive in Paris:
- forget about plastic bags!!! The only allowed are the paper nice looking "boutique" bags
- dont give up your seat in metro to the older French! You want to be polite but French always think they are young, so by letting them your place you are insulting them!
- Mainly for Czechs and Slovaks: Dont take personally if someone thinks you come from Poland. BUT do take it personally when someone thinks you come from Russia
- dark mum and two blondy and blue-eyed girsl is not the miracle of nature but only babysitter
- noone gives you gold ring for free and if he seems like this he only wants to steal your purse!
- you don't stare on others in the metro!!! While travelling in the metro you can do your make-up, homeworks, make your calls, surf on the net, kiss your boyfriends in very nasty way, mastrubing /mainly blacks on the line 4/ or just read a book…but dont stare on other people!
- black girls with nice shiny straight hair has usually face one

…and the most important thing: always go what what you want! Because the first answer you'll get EVERYWHERE is "no, it is not possible". Forget it, everything is just possible, so use your emotions, scream and dont pay anything to anybody without previous confirmation!!!! Just for your information, to clean your chimney will cost you about 180e for 10min of work and analysing of problem with electricity /in our case "interrupreur brulé"/ is worthy of 150e. Take care!

Na kazdem konci neco zacina / At every end, something new is beginning

2. srpna 2009 v 17:54 | Veronika Pitrova |  La vie en rose à Paris

Tu me manques....merci pour tout....

I kdyz si moc nejsem jista, co zacina timhle....Nechat nekoho, koho mate radi mezi bandou kompletnich blaznu, kteri jsou tak akorat zrali na leceni...no nebylo to lehke louceni. Ale zivot jde dal a mych tisic nezodpovezenych otazek zodpovi asi az cas...A at to dopadne jakkoli, bylo to krasne...

Kazdy clovek, ktereho v nasem zivote potkame, nas ma necemu naucit, ukazat nam svet z te strany, ze ktere jsme ho jeste nevideli...Nekdo do naseho zivota vstoupi a zustane navzdy a nekdo vstoupi, splni sve poslani a otevre nam oci, a pak odejde...

Do ktere kategorie bude patrit Greg, to ukaze asi jenom cas...

I am not really sure what exactly is beginning by this end...To leave somebody who you love in the middle of the group of complete fools is not an easy task. But for the moment there is no other solution...Anyway, it was hard to say bye to my parisian love and leave him with all that shitty stuff. /sorry/ But the live goes on and however it will finally end up, it was nice experience and I had lovely time...

Every person we meet in our live is dedicated to learn us something, to show us the world from the side which we didnt see before...Someone enters our live and will stay forever, someone just enters, does his mission and then goes away...

What case will be Greg...only time will show...