Září 2009

A kdo mě bude teď hlídat? / And who will mind me now?

13. září 2009 v 2:11 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
"Joe, víš že už zítra odjedu domů za svojí maminkou?"
"A kdo mě teď bude hlídat?" :-)

"Joe, you know I'm going home to my mum tomorrow?"
"And who will mind me now?" :-)

Když jsem loni 7. srpna odjížděla, netušila jsem kdy a odkud se vrátím. A vida, už je to tady, večer odlétám z Dublinu směr Praha, kde mě čeká 3denní víceméně administrativně-balící návštěva zakončená odletem do Athnén a následnou desetidenní plavbou mezi řeckými ostrůvky.

On 7th August last year, when I was leaving I didn't have any idea when and from where I'll be coming back. Now, the time has come! This evening I'm flying from Dublin to Prague where I'll do a three-day quick administative/packing stop and on Thursday I'll be off again, this time to Greece. After few days of continental travelling I'll spend ten days on the sailing boat somewhere between the greek islands and if I survive, I'll be back on beginning of October.

Není to tedy ještě úplný konec letošních cest. I když já mám pocit, že má duše je stále někde na cestách. A kdyby to šlo, tak bych to z Řecka natáhla ještě na Srí Lanku, hrozně bych si chtěla vyzkoušet, jaké to je sklízet čaj. :-) Pravděpodobně to asi žádná legrace nebude, ale chtěla bych to zkusit a jednou taky zkusím.

So this departure is not the ultimate end of this year's travelling. But I feel like my soul is permanently on the road to somewhere…and if it was possible I would go from Greece to Sri Lanka because I was always dreaming about trying to harvest the tea. Probably it is not fun at all but I would really like to try it one day and I will. I will.

Loučím se tedy z Irska, kde jsem měsíc a půl byla "eoika" a kde se ze mě za ty roky stala už rodinná kamarádka a ne aupairka.

So, this is my irish "bye" where I've been "eoika" for six weeks and where I'm no more called an au-pair but a family friend.:-)

Přemýšlela jsem, že asi nespočítám v kolika postelích jsem za ten rok spala, ale všeho všudy mám nebo jsem měla několik doma, několik pokojíčků - jeden v Pardubicích, jeden se mi staví, jeden v Paříži, jeden ve Versailles, jeden v Irsku a jeden na mě čeká v Praze.

I was thinking that I won't be able to count all the beds I've slept in this year but I can count all my "at home"s - one in Pardubice, another one is being built next to Pardubice, one in Paris, one in Versailles, one in Ireland and one is waiting for me in Prague.

A jelikož se mi postupem času stále kumulovaly věci, posílala nebo uskladňovala jsem je postupně. Výsledkem tedy je, že mám své jmění na několika místech, v několika zemích, ale naštěstí na jednom kontinentěJ. V průběhu podzimu chystám centralizaci do Prahy.

All along the year as I was cumulating more and more stuff I was sending some parts of it towards the East. As the result, my belongings are now at several places in several countries but fortunatelly on ONE continent and I'm planning to centralize them to Prague during the autumn.:-)

Moc děkuji všem, kteří ochotně do Paříže vozili Becherovky, rumy, slivovice, Fidorky a další české suroviny. Díky také všem, kteří přiváželi a odváželi moje oblečení nebo kteří ho u sebe uskladňovali, uskladňují dodnesJ, jmenovitě díky Davidovi a Martinovi, Baruš a její ségře VeroniceJ, Martince, Elišce a Pepovi, Michalovi a Anetce, Michalovi, Míše+Radkovi+Anetce Krámovým, Martině Kmoníčkové, Moničce Nečasové a dalším.

Thank you very much to all of you who were bringing all the Becherovkas, rums, slivovices, fidorkas and other czech ingredients to Paris! Many thanks also to all of you who were bringing, taking back and storing my clothes or are storing it until now! Thanks to David, Martin, Baruš and her sister Veronika, Martinka, Eliška, Pepa, Michal, Anetka, Michal, Míša+Radek+Anetka, Martina Kmoníčková, Monička Nečasová etc.

Aktuálně veliké díky manželům a Sandře Piňákovým do Chesnay za uskladnění mých tří krabic včetně snowboardu a bábovka za zásluhy patří určitě i Stephanie, která ještě v Paříži hlídá poslední várku mého oblečení, kterou jsem poslala z Irska. Díky moc!

Last but not least, many thanks to Piňáks in Chesnay who are storing my three boxes and snowboard and special babovka/czech gateau/ will wait for Stephanie Holmes who has helped me to store my stuff sent from Ireland. Thank you very much!

Byl to úžasný rok, ale bez veliké pomoci mého realizačního týmu v Pardubicích v obsazení maminka, ségra a Jeník bych ho sotva mohla zrealizovat. Řešili za mě od bank přes pojišťovny, léky, brýle, nabíječky k notebookům, recepty, až po mé výmysly typu "sehnat policejní uniformu". Díky moc, byla to pro mě obrovská pomoc a vím, že kdybych jednou potřebovala asistentku, první komu bych to nabídla, bude ségraJ. Kdyby chudinka sepsala všechny úkoly, které ode mě za ten rok dostala, byl by to asi pořádně dlouhý seznam.

It was an excellent year but without an enormous help from my organisation team in Pardubice whose members were my mum, sister and Jenda, I don't think I could have realize it! On my behalf they were dealing with banks and insurance companies, they had helped me with getting new glasses, charger for my notebook, recipes for my cooking and also they had to deal with my orders such as "get a police uniform, I need it for shooting". Thank you very very much It was huge help and now I know that if I ever need an assistent I will offert this job to my sister! J Poor girl, if even she writes all my orders down it would be a loooooooooooooong list!

A na závěr mé osobní tipy, co potřebujete, abyste mohli na rok nebo na déle odjet:
1) Mít se kam vrátit.
2) Mít po ruce spolehlivé, schopné a ochotné lidi.
3) Mít v novém "doma" i novou rodinu, tedy přátelé, a hlavně spřízněnou duši. Někoho, komu můžete zavolat i ve tři ráno, když vám je smutno.

Já měla to štěstí, že mi tohle vše bylo dopřáno, protože to ostatní už se vždycky nějak doladí.

At finally, my personal tips of what you need to be able to go abroad for a year or long:
1) Have somewhere to come back.
2) Have a bunch of people willing to help you.
3) Find a new family = friends in your new home and especially a soulmate who you can call to even in the middle of the night.

I was so lucky to have all of this because the rest could always Abe sorted out anyhow…


Český Mrož v Corku / Czech ice cream in Cork

9. září 2009 v 23:39 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland


Při mé návštěvě Corku bylo nicméně i pár světlých momentů, kdy to nebylo až tak hrozné. Jednou, když jsme šli po ulici, zahlédla jsem na dveřích obchodu slovenskou a českou vlajku. "Jéééééééééééééééé"J A už jsem byla uvnitř.

There ware anyway some light moments during my stay in Cork. Once we were walking down the street I saw a czech and slovak flag on the door of one shop! "Loooooooook!" J


Jakmile jsem překročila práh, nějak se mi nedařilo držet emoce na uzdě, a tak jsem se s "jééé" vrhala k jedné potravině za druhouJ. Měli tam od okurek, přes Fidorky i Pardubický perník! Bohužel jim ale došel Pribináček, ale i tak to byl příjemný výlet domů, ačkoli pan prodavač byl Slovák J.


Koupila jsem si jahodového mrože a začala se těšit zpátky na východ.

I entered and I just couldn't hold on my emotions, there was everything czech you can imagine - cornichons, Fidorka, gingerbread from Pardubice or Babovka! Unfortunatelly they didn't have my favourite yaugurt, but is was just so nice to be "home" even though the guy in the shop was Slovak and not CzechJ LOL.

So I picked up my favourite czech ice cream and started looking forward to going back to East.

Má francouzská láska s irským koncem / My French love with an Irish ending

9. září 2009 v 23:19 | Veronika Pitrová |  Back in Ireland
Někdy člověk musí zajít do extrémů, aby uviděl, pochopil a pocítil věci, které byly možná nad slunce jasné už od začátku, ale on je neviděl, nebo spíš nechtěl vidět.

Sometimes, we just need to go to the extremes to be able to see, understand and feel things which were probably obvious long time ago but we just didn't see them or maybe didn't want to see them.

Má francouzská láska přiletěla na ostrovy a místo romantických pěti dnů v Corku to bylo spíš trápení. Těžko říct, pro koho větší. Každopádně výsledkem budiž zjištění, že nemůžu být s někým kdo přijel do Irska a "nepůjde ven, protože prší". V Paříži určitě tolik neprší a všechno je "lepší a větší".

My French love had come to Ireland and instead of five romantic days is was rather hard time. Don't know who suffered more. Anyway, the result is being my understanding the fact that I just can't be with somebody who comes to Ireland and "won't go out because it is raining". Yes, Paris is more sunny, for sure, as well as everything is "better and bigger" there.

A tak to je. Psala jsem o tom, jak lidé přichází a odchází z našich životů, tohle vypadá jako uzavřená kapitola s ponaučením, že na těch vránách, co k sobě sedají asi něco bude...Naše životy byly zkrátka až moc odlišné. Greg má ten svůj v Paříži, já někde jinde - v Praze? Amsterdamu? Nebo někde úplně jinde.

"Zajímalo by mě, kde Ty jednou skončíš," říkala mi Sara v Paříži.

And so it is. I was writing about how people enter and leave our lives, this seems as a finished story which has learnt me that you must share more things than only in-line skating. Our lives were just so different. Greg has his own in Paris, I have the mine elsewhere - in Prague? In Amsterdam? Or somewhere else.

"I wonder where you'll end up one day," Sara used to tell me in Paris.

Asi nemá cenu smutnit. Něco skončilo, aby mohlo něco jiného začít. Mám ráda nové začátky. A místo nadávání si, jak jsem byla hloupá by bylo od věci se z toho spíš poučit. A ať to bylo jakékoliv, byly tam i hezké momenty, které se mi určitě vybaví až se do Paříže zase vrátím.

There is no point of grieving. Something has ended so that something else could begin. I love new beginings. And instead of blaming myself how silly I was, I should learn from this live's lesson. And although it was really not very nice at the end, I keep some nice memories that I'm sure will come up next time I'll come back to Paris.