Prosinec 2009

O novém roce, lidské hlouposti a Milanovi

30. prosince 2009 v 21:26 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho
Zítra je Silvestr. Loni jsem byla v Paříži, letos jsem mohla být v kavárně Charisma a za rok budu doufám někde mezi grachty. Uvidíme.

Loni jsem byla s Anet a Michalem. Letos jsem chtěla být s Davidem a Martinem a za rok budu s ...nechám se překvapit.

Jsem zastáncem toho, že upřímní kamarádi vám řeknou, že vám to nesluší, že byste měli začít běhat, že jste možná až moc radikální a že byste si třeba měli v určité oblasti doplnit znalosti. A jsem ráda, že minimálně tři takové blízké lidi ve svém okolí mám.

Jsem zastáncem toho, že by člověk měl říkat, co si myslí. Možná proto mě Holanďani tak zaujali. Proč říkat "nevím", když víme, jen se bojíme vyjádřit svůj názor.

Nemám ráda žárlivost. Uznávám, že jsou věci, které v našem životě neovlivníme. Ale je obrovská spousta těch, které ovlivnit můžeme. Musíme ale chtít. Žárlivost je jen o porovnávání se s druhými.

Cecilia Ahern v jedné své knížce píše, že "Pokud se neustále díváme přes rameno, kde je náš soupeř, může se nám také stát, že do něčeho narazíme. Přestaneme-li se ale sledovat protivníka a budeme-li raději koukat dopředu, budeme daleko rychlejší a případné překážky snadno překonáme."

Jsem zastáncem toho, že každý člověk, který do našeho života vstoupí pro nás má nějaký význam. Někteří lidé v něm zůstanou, někteří odejdou a po nějakém čase se za jiným okolností vrátí (co, Ájo?) a někteří, z něho odejdou napořád.

Už minimálně třikrát jsem se podle některých "strašně změnila".
"To už není ta Verča, co byla dřív..." nástup do rádia, do televize a návrat z Paříže. Sečteno podtrženo, musím být dost nesnesitelný člověk - namyšlený, arogantní, nevychovaný, někdo, kdo se povyšuje nad ostatní a všem předhazuje jak je úspěšný.

Já bych řekla, že jsem spíš jen velký snílek, kterého baví plánovat a nadšeně sdílet své plány s okolím.

Jsem zastáncem toho, že chce-li mě někdo poučovat o tom, že se neumím chovat, nechť se nejdřív slušnému chování naučí on sám. Znáte to s tím zametáním před vlastním prahem...

Ráda bych, Milane, do očí slyšela, co tak strašného jsem Ti za ten rok, kdy jsem tu nebyla, provedla, abych si zasloužila tohle chování. Ale možná, že už to ani slyšet nechci. Nebudu čekat, jestli na mě "příští rok možná budeš mít náladu". Protože ji zcela jistě nebudu mít já.

Na druhou stranu, celá takhle akce mě poučila v tom, že s lidskou hloupostí opravdu nemá smysl bojovat. Jako s mlýny.

Přeji Vám všem jenom to nejlepší do roku 2010. Co nejméně střetů s lidskou hloupostí a záští. A co nejvíce lidí, kteří vám řeknou i to, co nechcete slyšet !

Můj nejlepší dárek / My best present

22. prosince 2009 v 23:05 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho
Tohle měl být můj dárek...výsledek byl ale nejistý a vyšlo to! Zkoušku z angličtiny jsem zvládla líp, než jsem chtěla. :-) Potřebovala jsem 6,5 a mám 8, maximum je 9. Díky, Ježíšku! Diplom pozítří převážu červenou stužkou a půjde pod stromeček. Uf, tak to by bylo. Co dál?

Well, this was supposed to be my Christmas present...but the result was quite uncertain. However, I did it! And what more, I was even better than I had to be:-) All I needed was the overall band of 6,5 and I got 8 (n.b. 9 is maximum). Merci, Père Noël! I already got the diploma, so I will wrap it up and be very surprised under the Christmas tree.:-) Fortunatelly it's successfully done, so what next?

Czeco-Austrian reunion in Salzburg

22. prosince 2009 v 10:41 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho
Huráááááá, zase spolu! Sice jen v limitované sestavě, ale i tak to bylo krásný! Se Sarou a Clarou jsem se v červnu loučila na Pont des Arts v Paříži. "Já přijedu," říkala jsem tehdy...a kdo mě zná, ví, že minimálně v tomhle většinou slovo držím.:-) Takže jsem uspořádaly takové malé česko-rakouské setkání v Salzburgu. Geografická blízkost našich zemí se v tomhle případě opravdu hodí, za 6 hodin jsem vystupovala na nádraží v Salzburgu.

Byl to krásný víkend, myslím, že i na těch fotkách je to vidět. Parádně jsem si odpočala. Povídaly jsme, vzpomínaly na Paříž a na všechny, kteří na naše skromné setkání z různých důvodů nemohli přijet /letět z Austrálie na víkend do Evropy je nesmysl, uznejte:-)/. A proti těm šíleným mrazům jsme bojovaly svařákem a punčem!

Ještě jednou děkuji za parádní víkend a budu se těšit na jarní setkání v Praze!

Yippiiiiiiiiiiiiiiiiiii, together again! Although not in complete formation but still it was amazing to be again with people I really like! When I was saying "goodbye" to Sara and Clara in June at Pont des Arts I also said "I will come..." And if you know me, you must be sure that at least in this case I usually keep my word. Thus we could organize small czecho-austrian meeting in Salzburg this weekend. Thanks to geographical proximity of our countries, I was from Prague in Salzburg within 6 hours.

It was really amazing weekend and I think it can be seen from the pictures as well. I perfectly relaxed and we were chatting all the time, reviving the parisian memories and remembering all who for various reasons couldn't come to our meeting (fly over from Australia for one weekend would be insane, you must admit:-). Not forget to mention, we were fighting the unbelievable cold with the cups of hotwine and punsch in our hands!

Many thanks again, girls! It was lovely to see you again! And I am already looking forward to our next meeting in Prague!


Czech neo-Nazi groups - problem without solution

8. prosince 2009 v 23:15 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho


"One man's freedom ends where another's begins," states a famous definition of freedom. But after half a century of non-democratic government, when the Velvet revolution eventually took place, our country had only very few experiences with what real freedom and liberty might represent. Everything was supposed to be free and any regulation was considered a danger. Therefore, not only have democratic groups begun their activities in the public space but radical groups emerged, benefiting from the general opinion that everyone was now free to think and say anything he or she wanted. Here, I refer particularly to right-wing extremists, whose popularity and influence have gradually increased since then, presenting a real threat to Czech society today. Although several NGOs have tried to push ahead a prohibition, the extremist groups still exist; they are even becoming stronger.

The main issue concerns two extremist groups - Národní odpor (National defiance) and Dělnická strana (Workers' party). The prior has been banned for promoting neo-Nazi ideas but still exists under a different name. The second one presents itself as an alternative party for all citizens who have had enough of politicians so ideologically and economically distant to them. However, the ideas of both groups contain elements of extreme right-wing and neo-Nazism. The government has unsuccessfully tried to ban the latter group as well.

One of the worst acts, not directly organized by one of this group, but presumably executed by its supporters, was the intentional arson of the house where a gypsy family used to live. A three-year-old girl Natálka suffered from very serious burns to 80 per cent of her body. After nearly eight months in hospital, and more than hundred surgeries, she miraculously survived. However, she will need more surgeries in coming years as well as psychological help because her entire body, including her face, has been significantly damaged. After four months, police finally found the perpetrators. It was revealed that they are supporters of far-right groups. Thus, there are no doubts that this horrible act had a racist pretext. Four young men now face between twelve to fifteen years in jail or even the exceptional penalty.

Another significant setback occurred at the beginning of November, when a group called "New member in this group = one gypsy less! Let's clean up Czech Republic!" was created on Facebook. This group reached nearly 8 000 members within a single week! This is certainly a very worrying fact because the number of far-right followers in Czech Republic is estimated between 3 000 to 5 000. Hence, several NGOs and Minister for Human Rights Michael Kocáb have warned against growing popularity of neo-Nazi ideas in virtual space.

To sum up, far-right groups are linked through the idea of oppression or extermination of "inadaptable citizens" (the politically correct way of referring to gypsies and other minorities). Presented in a populist way and in combination with low education, high unemployment rate and difficult economic situations, these groups might radicalize large numbers of citizens. Therefore, I strongly believe that all racist behavior should be heavily punished. Nevertheless, this issue is not black and white. Freedom of speech, on one hand, must be balanced against the suppression of human rights and freedoms, on the other hand, which can be punished by three to eight-year jail terms. Until this paradox is resolved, the Czech Republic cannot move forward.

Konečně! Prodejna anglické literatury v Praze! / Thankfully! A decent English bookstore in Prague!

7. prosince 2009 v 23:00 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho
Oxford Bookshop Praha
Opletalova 5/7
111 44 Praha 1

Myslím, že tam budu častým hostem...Konečně, Cecilia Ahern v originále! Jenom dodávám, že Francouzské knihkupectví funguje v Praze už od roku 2002...tam už jsem jak doma...

I think I'll be there quite often...spending awful amount of money:-)Finally, Cecilia Ahern in original version, hurrah!In addition, the French bookstore has been in Prague since 2002.

Duší stále v Paříži / In my mind still in Paris

5. prosince 2009 v 22:56 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho

Uznávám systém odměn. Nikoli trestů a odměn, jenom odměn. Nějak tuším, že to dokonce pochází od paní učitelky Rejmanové: "Musíte se odměnit, to je také důležité." Tak jsem se i já dneska odměnila.

Koupila jsem si knížku končícího pařížského zpravodaje ČRo Jana Šmída s názvem "Z Paříže...Jan Šmíd". Což mi trochu připomnělo "Z Paříže Veronika Pitrová, Frekvence 1".

Na obálce fotka Café de Flore a uvnitř se to známými místy jen hemžilo - Place de Monge, Rue Mouffetard, Place de la Contrescarpe atd. Okamžitě jsem se do ní začetla. Na tváři se mi najednou objevil trochu nostalgický, ale příjemný výraz. Cukaly mi koutky. A už se směju nahlas...zavírám oči a sedím s Nemanjou na kafi kousek od Rue de l'Université.

Jela jsem zrovna vlakem domů, do Pardubic, a myslím, že cestující moje neustále culení nemohli chápat. Už dlouho mi takhle nic nezvedlo náladu. Hřejivý pocit, že mě s tím městem spojuje něco silného a krásného, mám pořád. Jsou to vzpomínky? Možná. Neuvěřitelný, jak vám jeden jediný rok může zamíchat se životem.

Je to sebemrskačství kupovat si knížky o Francii, chodit do francouzských kaváren a pekáren v Praze a bavit se s každým druhým turistou v Praze, který promluví francouzsky. Quoi? Ale bohužel si nějak nemůžu pomoc. Stýská se mi.

Honzovi Šmídovi chci proto moc poděkovat! Nejsem sice ještě ani v půlce jeho nové knížky, ale myslím, že to nebude trvat dlouho. Kombinace novinařiny a Paříže/Francie je prostě božská. Vrátilo mě to zpátky na Pont des arts, St.Germain des Pres, i Sciences Po...a je mi těžko u srdce. Vidím všechno v živých barvách.

Na Francouze totiž musíte vyzrát...všechno má svoji formu - ani uklízečce nemůžete říct "Uhni, chci projít," ale musíte "Dobrý den, jak se máte? Myslíte, že bych Vás mohl poprosit, jestli byste mohla na chvilinku přestat? Ráda bych totiž prošla, protože spěchám do....". Když to pochopíte máte vyhráno!

Přečtěte si knížku Honzy Šmída, pokud se chcete do Paříže vrátit, alespoň myšlenkami. Čím více uličky arrondissementů znáte, tím více vám klížka padne na tělo. Na druhou stranu, Honza Šmíd je novinář, dobrý novinář, a díky rozhlasu umí věci docela pěkně a výstižně popsat i slovy, takže nepřijdou zkrátka ani frankofilové, kteří ve Francii třeba ani vůbec nebyli. Ale osobní zkušenost je určitě obrovskou výhodou!

Pěkné čtení!

IELTS: done! Training for speaking part with native Australians!

5. prosince 2009 v 22:15 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho

Well, so at least it is over. Now I have to wait for the results which will be handed in two weeks. It was not really hard, I guess I was quite well prepared. But still I consider it as an exam testing more academic skills than the real and relevant use of English.

As for the listening, I did the very usual mistake, unfortunatelly. When I missed some fact, instead of leaving it I started thinking about it and in the meantime I lost even more facts:-) But I hope I'll be fine...we'll see.

Secondly, I was really afraid of the reading part but it turned out quite well and as for the writing part I had to descibe the graph about process of making the cocoa powder from the cocoa beans and then an essay about the advantages and disadvantages of international exchange programs for teenagers. Funny enough, so I added lot of examples from my own experiences.

Finally, as for the speaking part, I was not afraid at all because I had the Australian visitors for five days in my flat. So luckily I had a chance to train my English with Liz and her friend from Brisbane! I met Liz last year during my Parisian times and I just can't believe it is nearly a year since she had left Paris.

Anyway, I was happy to meet you again, Liz, and to meet your friend as well. I hope you enjoyed it and remember you will always have place to stay in Czech republic, even though I might not be there:-) Hope to meet you soon again! Bisous!