Červenec 2010

Výlet na sever - prostitutky, uhlí a cikáni

19. července 2010 v 13:27 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho
chanov
Já, odkojenec z Polabské nížiny, který byl SV nejdál na letišti Ruzyně, jsem vyrazila na výlet do Severních Čech. Výlet ne úplně plánovaný, ale o to zajímavější. Těch prostitutek kolem silnic! No já koukala. Když v tom člověk asi vyrůstá, tak už to ani nevnímá, já taky nevnímala, že jsme celý život bydleli vedle věznice...No ale prostitutky, to byla pro mě atrakce. To se ve Východních Čechách jen tak nevidí.

Jinak hlavní cíl výletu byl Klášterec nad Ohří, kde jsem si pohladila hada na obří soše penisu a napila se léčivého pramenu, což mi připomnělo výlet do Karlových Varů, kdy jsme na vlastní kůži okusili účinky pramenů na trávící systém.:-)

Taky jsem viděla komín elektrárny v Prunéřově, na který lezou Greenpeaceáci. Slušná výška, to jo.

Největší atrakcí celého výletu byl ale večerní výlet k sídlišti Chánov. Panelák průhledný skzr na skrz jsem znala jenom z televize, ale když to člověk vidí na vlastní oči, má to něco do sebe. Bylo ale lehce před desátou večer a nechtěli jsme riskovat, tak jsme zastavili jen na silnici a já si s foťákem vyběhla na kopec si ten unikát zvěčnit...chtějí ho totiž zbourat.

Pardubice...tisíc a jedna vzpomínka

2. července 2010 v 0:38 | Veronika Pitrová |  Zpátky v Čechách...nejspíš ne na dlouho
Pardubice
Za poslední dva roky jsem toho v Pardubicích moc nestrávila, pravda. Teď jsem si tady užila pár pěkných dní a tak trochu zavzpomínala na pár momentů, který z paměti jen tak nevymažu. Věci, na který nemyslím třeba každý den, ale evidentně tam někde v paměti jsou a při troše snahy se vybaví v dost živých barvách. :-) 

Viděla jsem neuvěřitelný množství známých tváří (když já si taky pamatuju i učitele hudebky na základce a všechny kamarády svých kamarádů včetně býválých partnerů, milenců apod :-) takže ne úplně všechno se změnilo. Ale to podstatné už není, co to bejvávalo.

Nevím, jestli mi to je líto, že už to tak není... Nešlo by to, já vím. Ale líto mi to asi je i tak. Na druhou stranu jsem ráda, že se to vůbec stalo a zpětně vzato nelituju ničeho, co se za můj pardubickEJ život stalo. I když vzhledem k aktuální situaci některý vzpomínky byly trochu jehlami do srdce...Některý mě ale velmi pobavily.

"Jak hodně mě máš rád? Jako Sakařka?"
"Proč jak Sakařka?"
"No, protože ta nikdy nekončí."

pozn. Sakařka je rovná dlouhá ulice v Pardubicích, kterou je třeba zdolat vždy při noční cestě k nám domů a z obou konců se zdá jaksi nekonečná. :-)

... v Husovce už dlouho nad ránem neslyšeli moji Natashu Bedingfield a These words...
... bonbony ve tvaru spermie už na benzínce také nevedou...
... za kostelem to na kole pořád stejně hrká až mi málem spadly hodinky...
... na bruslích se tu jezdí stále výborně...
... Kuňka je snad ještě hezčí ( ale jen z pohledu od Pardubic, ne od Hradce pochopitelně)...
... o odlehlých parkovištích ani nemluvím...

Byly to zvláštní dny. Ale aspoň trochu jsem se vrátila do svých pardubických dní...mám ráda seriály na díly, který nikdy nekončí...